Kterak Hazmburkové pojmenovali Modlu

Synové pana Vilém z Hasenburka, Zbyněk a Oldřich byli vášnivými lovci jako jejich předkové, kterým ne bez příčiny král Přemysl Otakar II. roku 1225 na sněmu zemském přiřkl znak černé kančí hlavy.
Při pronásledování živého představitele jejich znaku, statného, divokého vepře, vzdálili se od malé své družiny a teprve, když se jim kanec v podrostu neproniknutelném, kam na koních za ním nemohli, ztratil, zpozorovali, že šero vzrostlo téměř v noc.
Marně na trubky lovčí troubili, nadarmo volali; jen ozvěna a šum lesa byly jim odpovědí. Zatím se úplně setmělo, že na krok viděti nebylo. Hladovi, žízniví a unavení museli přenocovati v nebezpečném lese.
Ráno, když rozbřesk první na východě se objevil, uslyšel starší z bratrů bublati pramének. Po velkém namáhání prodrali se k jasné studánce, jejíž křišťálovou vodou se občerstvili. Ještě, když nad studánkou skloněni, palčivou žízeň hasili, zazněly lesem jásavé zvuky lesních rohů družiny, která ztracené hledala.
Z vděčnosti vyňal starší bratr ze záňadří na řetízku upevněný svatý obrázek a zavěsil jej na mohutnou olši nad pramenem.
Když později stal se arcibiskupem pražským, dal vystavěti nad pramenem kapličku.