Kterak Jan Zbyněk Zajíc přišel na mizinu

Nejen císař Rudolf, ale i někteří čeští páni byli milovníky věd a umění. Z nich potom Jan Zbyněk: Zajíc propadl alchymii natolik, že se nechal připravit o celé jmění, a byl pochován jako chudák ve svatojakubském klášteře. 
Slavný rod Zajíců nikdy nepatřil mezi nuznou šlechtu, a když se Jan Zbyněk ujímal dědictví v Budyni, měl věru dost, co pro něho ctihodní konšelé našetřili. Snad proto žil na svém panství tak okázale. Rád zval věhlasné muže toho věku; ano i Bartoloměj Paprocký a Tycho de Brahe u něho pobývali, ale alchymisty se to na Budyni jen hemžilo. A právě tak jako císaři, i Zbyňku Zajíci slibovali vynalezení elixíru věčného života nebo vyrobení zlata. Na Budyni se také hledal kámen mudrců, přicházely tu na svět všelijaké dryjáky a zázračné masti, ale především se kutálely tolary ze Zbyňkova měšce. Většina těch alchymistů byli totiž šarlatáni a podvodníci; jakmile vylákali na šlechtici peníze, hned s nimi upláchli, anebo je rozházeli na své pokusy. Zbytečně také Jana Zbyňka nabádal rytíř Bavor z Hustiřan, aby tu chásku vyhnal karabáčem. Toho totiž alchymisté připravili o poslední škorně a jen z milosti přátel šel k stáru žitím.
Pan Zajíc neposlechl. Mysl se mu pomátla vidinou zlatých prutů a zadlužil se natolik, že roku 1613 přišel o všechny své statky do posledního. Věřitelé dali odhadnout jeho zboží v Budyni, Žabovřeskách, Nížebohách, Vrbce, Kostelci, Roudníku i ve Lhotském dvoře, a když tak vyrovnal mnohatisícové dluhy, nezůstala mu jediná kopa tolarů. Teprve nyní si uvědomil, kam ho neblahá vášeň dovedla. Bylo však pozdě, jeho rod se již nikdy nepozvedl a Jan Zbyněk se zármutku dlouho nepřežil. Umřel v roce 1616 a že mu bylo souzeno pykat za svůj nerozum až do konce, nezůstalo peněz ani na to, aby ho pohřbili v oblíbené Budyni, jak si ze srdce přál. Nakonec pana Zbyňka i pro úctu k rodu pochovali z útrpnosti v klášteře svatého Jakuba na Starém městě Pražském.