Kterak rytíř z Košťálova jel za nevěstou

Na cestě z Doksan do Dolánek pod vrchem Skalkou stojí věkovitý dub. Lid říká mu "umučený doubec" a vypravuje o něm následující pověst:
Bylo to tenkrát, když klášter doksanský byl v plné slávě a bohatství. Náležely mu širé lány, vsi a městečka kolem dokola, kam jen oko dohlédlo. Abatyše kláštera i v městě Třebenicích, které klášteru náleželo, poroučela. Často přicházela i s pannami klášterními do Třebenic, na které jako dnes s vysoka díval se Košťálov. Tenkráte ještě také na hradě bylo živo a veselo. Starý rytíř zemřel a mladý vládce teprve žínku hledal. Na jedné návštěvě abatyše v Třebenicích poznal košťálovský rytíř krásnou Angelinu, pannu klášterní. Zamilovali se a rytíř přemluvil pannu, že ji jako kdysi Břetislav Jitku z kláštera unese.
Byla tmavá, hluboká, jarní noc, když rytíř z Košťálova vypravoval se k jízdě za nevěstou. Vše k svatebním hodům připraviti poručil a vesele do sedla vyskočil.
Radostně jelo se mu zmlklými lučinami a nebylo dlouho s půlnoci, když uvázav nedaleko kláštera svého koně, dal znamení panně Angelině, že na ni čeká. Za chvíli otevřelo se tiše okénko její cely a po provazci, který rytíř dole držel, spustila se panna dolů.
V tom nedočkavý kůň zaržál a prchající byli prozrazeni. V klášteře nastal shon, zvony bily na poplach a pochodně v nádvoří se rychle míhaly.
Špatně běželo se koni s rytířem a pannou v sedle po cestě necestě krajem neznámým a žoldáci s pochodněmi byli jim v patách. Bolestně zabodávaly se koni ostruhy do boků a ten napjav všecky síly, rozletěl se do tmavé noci. Na stráni v běhu klopýtl, upadl a oba jezdci přes hlavu koňovu řítili se s příkré stráně. V pádu narazili na dub a oba se zabili.
Smutně zněly klášterní zvony v Doksanech a na Košťálově místo svatebních, měli hody pohřební.