Kulhavá vlaštovička

Daleko na východě v zemi Korejské žil muž jménem Kim. Byl to chuďas. Ať pracoval, jak pracoval, nikdy nevydělal tolik, aby se dosyta najedl sám, jeho žena a dvě děti. 
Tu se dověděl, že nějaký bohatý obchodník byl odsouzen k pětadvaceti ranám holí a hledá někoho, kdo by se nechal bít za něj. Kim se hned nabídl a boháč mu slíbil mnoho peněz. Když byl ale výprask u konce, prohlásili soudcové, že je to podvod a že musí kupec sám dostat svých pětadvacet. A tak Kim nedostal ani haléř. 
Pracoval tedy zase doma na své malé zahrádce. A tu jednou spatřil, že vlaštovičkám vypadlo z hnízda mláďátko. Ubohá vlaštovička si zlámala obě nožičky. Kim ji sebral a tak dlouho se o ni staral, až se jí nožička zahojily. Lítala pak zase vesele, ale bylo poznat, že na jednu nožičku trochu kulhala. 
Na podzim odletěla vlaštovička do země, kde je věčné jaro. Tam žije král všeho ptactva na zemi. Vlaštovička mu vyprávěla jak jí Kim pomohl, jak je hodný, ale jak je při tom chudobný až běda. Král ptáků rád slyší, když ptáčkům někdo udělá něco dobrého. Pravil tedy:
„Musíme se Kimovi odměnit. Kulhavá vlaštovičko, zde máš tři tykvová semínka. Odevzdej mu je, až se vrátíš.“ 
Na jaře přilétla zase vlaštovička zpátky ke Kimově chaloupce. Zakroužila nad hospodářem, pustila mu do dlaně tři semínka a ještě mu pěkně zazpívala. 
Kim zasadil semínka za chalupu. Z každé vyrašila jedna rostlinka. Všechny se vyplazili na střechu domku. Vyrostli na nich tři tykve. Z počátku byly maličké, ale brzy vyrostli tak, že se Kim začal obávat, aby se chaloupka nezbořila. 
Když tykve dozráli, vzal Kim pilu a jednu z nich rozřízl. Ale jak se podivil! Jen se tykev otevřela, už z ní vyskočili tesaři, zedníci a sklenáři a plno dalších lidí. Kteří nesli prkna, trámy a jiné věci na stavbu domu. Dali se do práce a postavili Kimovi tak krásný dům, jaký nemá nikdo široko daleko. 
Celá rodina se nad novým domem radovala, ale pak řekla Kimova žena smutně: 
„Nač máme nový dům, když nemáme co jíst?“ 
„Rozříznu druhou tykev a tu sníme„odpověděl Kim. Ale jak tykev nařízl, nové překvapení! Vyskočili z ní lidé, kteří začali do domu nosit nábytek, záclony, květiny, hedvábí na šaty a mnoho jiných věcí. 
Bylo tu najednou tolik krásy, až oči přecházeli. Ale Kim řekl:
„Co budeme jíst? Ta krása nám ještě nepomůže. Rozříznu ještě třetí tykev. Je ohromná a jídla z ní bude mnoho.“ Hned se pustil do práce. Ale sotva začal, tykev se pootevřela a z ní vyšel průvod lidí, koní a oslů a všichni nesli balíky a pytle s rýží, moukou, ovocem a jinými dobrotami. 
Teď teprve viděl Kim a jeho rodina, že je konec s nouzí. Zatím jim tesaři postavili nové sýpky na obilí a kůlny a všechno naplnili zásobami jídla, oblečení a jiných potřebných věcí. Kimova žena navařila, prostřela stůl a oblékla se do nových šatů. A všichni potom usedli, dobře se najedli a děkovali vlaštovičce, která k nim byla tak hodná.