Kvak a žbluňk - Drak

Kvak a Žbluňk si vyšli ven pouštět draka. Šli na velkou louku, kde foukal pěkně silný vítr. “Náš drak poletí hodně vysoko. Výš a výš,” řekl Kvak. “Bude stoupat vzhůru, rovnou do nebe. “Žbluňku,” pokračoval Kvak, “já budu držet klubko provázku. Ty drž pevně draka a rychle s ním utíkej.” Žbluňk utíkal po louce. Utíkal tak rychle, jak jen to jeho krátké nožičky dokázaly. Drak se pomalu vznesl do vzduchu. Potom bum, bác, spadl na zem. Žbluňk zaslechl něčí smích. Rozhlédl se a uviděl, jak v křoví sedí tři ptáčci. “Ten drak ti nepoletí,” řekli ptáčci. “To můžeš rovnou vzdát.”

Žbluňk utíkal zpátky ke Kvakovi. “Kvaku,” povídal smutně, “ten drak nám nikdy nepoletí. Já to asi vzdávám.” “Ale Žbluňku, musíme to zkusit znovu,” řekl Kvak. “Mávej teď drakem nad hlavou. Třeba to pomůže a poletí.” A tak se Žbluňk znovu rozběhl po louce a mával drakem nad hlavou. Drak vzlétl, potom bác! a byl na zemi. “Ten drak je vážně k smíchu!” řekli ptáčci. “Ten se nikdy neodlepí od země.”

Žbluňk běžel zpátky ke Kvakovi a opakoval, co mu řekli ptáčci. “Ten drak je vážně k smíchu, nikdy se neodlepí od země.” “Měli bychom to zkusit potřetí,” soudil Kvak. “Uděláme to teď takhle: mávej drakem nad hlavou a poskakuj s ním. Třeba to teď pomůže a drak poletí.” Žbluňk se vrátil na louku, rozběhl se, mával drakem nad hlavou, poskakoval s ním. Drak se vznesl vzhůru, ještě výš, ale pak spadl do trávy. “Tvůj drak je k ničemu,” řekli ptáčci. “Radši ho zahoď a jdi domů.”

Žbluňk se smutně vrátil ke Kvakovi. “Ten drak je k ničemu, vůbec neletí. Myslím, že bychom ho měli zahodit a jít domů.” Žbluňku,” řekl Kvak, “musíme to zkusit ještě jednou, naposledy. Když ani teď drak nepoletí, půjdeme domů a uděláme si horký čaj. Uděláme to teď takhle: Mávej drakem nad hlavou, poskakuj s ním a volej: Draku, draku, leť vzhůru!” Žbluňk utíkal po louce. Mával drakem nad hlavou, poskakoval s ním a volal: Draku, draku, leť vzhůru! Drak vzlétl do vzduchu, pak ještě výš a výš.

“Dokázali jsme to!” radoval se Žbluňk. “Výborně!”, měl radost Kvak. “Když se nám nepodařil utíkací pokus, když se nám nepodařil ani utíkací a mávací pokus a když se nepovedl ani utíkací, mávací a poskakovací pokus, věděl jsem, že utíkací, mávací, poskakovací a volací pokus se prostě podařit musí!” Ptáčci vyletěli z křoví, ale tak vysoko jako drak doletět neuměli. Kvak a Žbluňk se posadili do trávy a pozorovali draka, jak stoupá výš a výš a zdálo se, že letí rovnou do nebe a dotýká se mráčků.

Zdroj:http://pohadky-online.eu/kvak-a-zblunk/drak/