Ládínek a lízátko

Jedné mamince, která měla sama hrozně ráda sladké, se narodil malý chlapeček Ládínek. Byl celý po mamince, jeho záliba ve sladkém však dosahovala téměř patologické úrovně, a ze všeho nejraději měl lízátka. Postupně to dospělo tak daleko, že lízátka tvořily téměř všechnu potravu tohoto milého hošíka, kterému pro jeho mánii začali přezdívat Lízátko. Tato vyvážená strava chlapci vyloženě prospívala, měl například mimořádně zdařilý chrup a také tělesné proporce získávaly pomalu optimální podobu lízátka, jenže obráceného hlavou vzhůru. 
A chlapec rostl a sílil a začal chodit do školy, i když o něco později než jiné děti, ale co je to nakonec pětileté zpoždění, viďte. Lékař tvrdil, že prý je to stravou, která obsahuje méně látek pro vyvážený psychický vývoj chlapce, ale věřte doktorům. Lízátko postupně procházel základní školou a v žádné třídě se nezdržel déle než dva roky ..... to není tak špatné a potvrzuje to omyl medicíny o negativním dopadu obdobné výživy na dětský organismus. 
Jenže objevily se i první problémy. Jednak Ládínkova spotřeba převýšila nabídku v místě bydliště, kde lízátka zcela došla. Do města ovšem přijeli obchodníci s lízátky, kteří si snadno spočetli, že je tento chlapec jim udělá tržby jako malé město. Je to samozřejmě nesmysl, jak sami tušíte. Jedná se totiž o příběh z doby dřívější, předlistopadové a jak nás učí ..... to byla ekonomika plánovaná, nikoliv tržní. A tak žádní obchodníci samozřejmě nepřijeli a tudíž Ládínek vyjedl zásoby lízátek v městě kde bydlel. 
Nezbývalo, než začít navštěvovat spolužáky s tím, jestli nemají ještě nějaká lízátka ulitá doma. A tehdy se objevil další problém. U spolužáků bylo vše v pořádku, zato u spolužaček už méně. Ládínek byl sice velmi výřečný a slovně obratný, snad díky svému vzdělání, ale formulace "Nemáš pro mě něco k lízání" vyřčená devatenáctiletým školákem, nebyla nejšťastnější. Některé malé spolužačky nabídly lízátka a bonbóny, jiné, už vyspělejší pak facku a maminky, které takto žádal o něco sladkého pak přidávaly nezřídka i ránu pěstí. 
Ládínek nechápal proč jej bijí, snad to bylo tím, že lízátek byl takový nedostatek, a vytrpěl si věru dost. Nicméně stalo se, že díky lízátkům a zálibě ve sladkém si našel novou kamarádku a to maminku jedné ze svých spolužaček. Když totiž na návštěvě požádal opět obratně o něco k lízání, dostalo se mu úplně něčeho jiného, než na co byl zvyklý, a nový druh lízátka mu velmi zachutnal. Zůstal bydlet u hodné maminky své spolužačky, a po nějakém čase, během něhož dokončil základní školu a dokonce se i vyučil cukrářem, založili si spolu živnost. Oba prodávají svá lízátka a jsou spolu velmi šťastni.