„Levá" islandská pohádka

Za devatero horami, devatero moři a devatero leteckými základnami leží jeden moc zvláštní ostrov. Tedy někteří to alespoň tvrdí. Staří mořeplavci ho nazvali Poslední útočiště - Últhima Thúlé. Poslední místo, kde se dá zastavit, než se vody oceánů s hukotem zřítí přes okraj světa kdovíkam. To jméno by mu mohlo zůstat i dnes. Poslední útočiště než se člověk utopí v divokých vodách přelidněných měst. Poslední útočiště na útěku před sebou samými. Poslední útočiště pro ty, kteří žijí v zemích se zničenou přírodou. Poslední útočiště při hledání 37 odpovědí na podstatné otázky. Země, kam se lidé rádi vracejí, i když žijí doslova na sopkách. Země, kde roste porodnost, i když ve všech ostatních bohatých zemích klesá. Země, kde žijí skřítkové (a dokonce spolurozhodují o komunální politice) a nikomu, ba ani náhodnému krátkodobému turistovi to nepřijde nepatřičné. Země, kde prší vodorovně, ale za to se můžete ohřát o kameny a tekoucí horké vody je tu nadbytek. Země, kde je tak snadné nezamykat své dveře a naslouchat kamenům. Země prostoru a snů. Země zpívající vody. Země útulných hřbitůvků a katedrál, které připomínají ságy z betonu. Země neskutečných barev. Últhima Thúlé - místo, ke kterému se utíkáme. A ono nás na chvilku přijme, ale naše otázky zůstávají s námi dál. Jen po způsobu ztracených lumíků se naše sny vracejí zpátky, marně se vrhají do moře a každým návratem se jen hlouběji a naléhavěji zadírají pod kůži... 

Zdroj:http://download.sosej.cz/Pohadky_2-0.pdf