Lež

Kdysi dávno žili jedni rodiče a ti měly dvě dcery ..... Majku a Magdu. Odmalička obě dcery rodiče v mezích poslouchali, ale měly jednu velkou chybu. Strašně často lhaly.
Když byla Majka velká, poslali ji rodiče do světa. Šla přes louku, přešla řeku a vstoupila do hlubokého lesa. Když došla tak doprostřed lesa, přepadli ji loupežníci.
„Peníze nebo život?“ Začali na ni řvát.
„Život.“ Odpověděla a dala jim nejmenší peníz, co měla.
„Víc nemám.“ Řekla. Oni jí to uvěřili a pustili ji.
Už byla skoro na konci lesa, když uviděla světélko. Přiblížila se k němu a uviděla, že to světlo vychází z okna malé chaloupky v lese. Chtěla utéct, ale už tu stála ježibaba a vedla ji dovnitř. Řekla jí:
„Poklidíš mně ráno vlky a potom můžeš odejít. Ano?“
„Ano.“ Odpověděla. Nastal druhý den a ježibaba časně ráno někam odletěla. Majka nic nepoklízela a rychle utíkala pryč z chaloupky. Zastavila se až v hostinci.
Chvíli tam seděla a poslouchala, co si tam kdo vypráví. Nejvíce ji zaujal rozhovor Janka s Martinem. Janek vyprávěl Martinovi o tom, jak má jít do lesa vykopat poklad loupežníků, který tam zapomněli, když se stěhovali na jiné místo v lese, jinak jeho i s rodinou pan král vystěhuje. Tento úkol mu dal král proto, že když jel kolem, tak všichni se za ním otáčeli a pozdravovali ho, jenom Janek si hleděl práce na poli a nevšímal si ho. Když to Janek dovyprávěl, Majka se mu nabídla, že s ním půjde. Janek se stavil doma pro nářadí a potom šli. Byli v lese, ale Janek přesně nevěděl, kde má poklad hledat. Naštěstí měl s sebou Majku a ta lehce odhadla, kam by to asi schovali. A opravdu to našli. Janek by se byl rád Majce odvděčil za pomoc, ale z pokladu jí nic dát nemohl. Musel ho celý zanést panu králi. Řekl jí tedy, že se má u nich doma porozhlédnout, a co se jí bude líbit, ať si vezme.
Potom, co se vrátil Janek od krále, vyprovázel Majku k lesu. Zeptal se jí, jestli by ho chtěla potom někdy vidět. Odpověděla, že ne. Jako vždycky to nebyla pravda. Rozloučili se a Majka šla zpátky domů. Ušla kousek cesty a potkala ježibabu. Tentokrát u ní za trest musela sloužit týden a ježibaba ji hlídala. Po uplynutí týdne pokračovala v cestě. Uprostřed lesa natrefila na loupežníky. Sebrali jí všechny peníze a také jí vzali boty. Jak ji pustili, rychle utíkala ven z lesa. Na konci lesa zakopla a uhodila se do hlavy.
Když se probrala nic si nepamatovala, ani jak se jmenuje a kde je. Nevěděla, kam jde, a tak šla zpátky do lesa. Loupežníci ji tentokrát pustili. Potom došla k ježibabině chaloupce. Ježibaba ji chytila a zavedla do chaloupky. Dala jí nové šaty, ale musela jí slíbit, že jí zítra poklidí vlky. Brzy ráno ježibaba odletěla, ale Majka slib dodržela. Když vyšla z lesa, uviděla Janka, jak tam smutně sedí kousek od lesa. Sice si ho nepamatovala, ale, protože ho tam viděla sedět, šla za ním. Zeptala se ho, proč tam tak sedí. Řekl jí, že proto, že ho nechce vidět. Ona mu na to řekla, že si nic nepamatuje ale, že se jí na něho pěkně dívá a chtěla by ho někdy vidět. Jankovi se začal navracet úsměv. V tom se Majce vrátila paměť. Ale už nechtěla lhát. Zjistila, že pravda je lepší než lež. Přiznala se tedy Jankovi, že se jí líbí a že by s ním ráda chodila. Tak se dali dohromady.
Pak se Majka vrátila domů. Přede dveřmi slyšela, jak její sestra Magda chválí sousedce nový šátek na hlavu. Majka viděla, že vůbec není pěkný, že Magda chválí falešně. Doma Majka Magdě vyprávěla, co se jí stalo a jak přestala lhát. Říkala jí, že ona musí přestat také. Magda, když viděla, jak to Majka zvládá, začala se také snažit nelhat a nakonec se jí to povedlo.
Po nějakém čase šla Majce za družičku. Na svatbě si našla galána z Jankovi rodiny. Tak za další čas byla další svatba. A to, co bylo potom, to všechno zvládli.