Lipuňuška

Žil stařík se stařenkou. Neměli dětí. Stařík odjel na pole orat, ale stařenka zůstala doma a pekla lívance. Když napekla lívanců, povídá:
„Kdybychom měli syna, donesl by otci lívance, ale takhle ..... po kom je poslat?“
Najednou vyskočil z bavlnky malinký synáček a povídá:
„Dobrý den, matičko!“ A stařenka na to:
„Kde ses tu vzal, synáčku, a jak Ti říkají?“
„Ale narodil jsem se, matičko, v bavlnce, kterou jsi napředla.
A říkají mi Lipuňuška. Ukaž, matičko, donesu tatínkovi lívance.“
Stařenka se diví:
„A doneseš je, Lipuňuško?“
„Donesu, matičko.“
Stařenka zavázala lívance do uzlíku a podala je synkovi. Lipuňuška vzal uzlík a běžel na pole. Na poli mu přišla do cesty hromádka hlíny, i křičí:
„Tatíčku, tatíčku, přenes mě přes kopeček! Přinesl jsem Ti lívance!“
Stařeček uslyšel z pole, že na něj někdo volá, i šel synkovi naproti, přenesl ho přes kopeček a povídá:
„Odkud jsi, synku?“ A hošík na to:
„V bavlnce jsem se narodil, tatíčku,“ a podal otci lívance. Stařeček si sedl, aby posnídal, a hošík povídá:
„Ukaž, tatíčku, já budu orat„Stařík na to:
„Nemáš sílu na orání.“
Ale Lipuňuška se chopil pluhu a začal orat Orá a zpívá si při tom.
Jel kolem pole pán a vidí, že stařeček sedí a kůň oře sám. I vystoupil z kočáru a povídá stařečkovi:
„Kterak to, staříku, že Ti kůň sám oře?“ A stařík povídá:
„To můj chlapec oře a písně přitom zpívá.“
Pán přistoupil blíže, uslyšel písně a uviděl Lipuňušku. Pán povídá:
„Stanku, prodej mi hošíka!“ Ale stařík odpověděl:
„Ne, nemohu jej prodat Mám jen jednoho.“ Ale Lipuňuška poradil staříkovi:
„Prodej mě, tatíčku, já uteču.“
Mužik prodal tedy hošíka za sto rublů. Pán vyplatil peníze, vzal hošíka, zabalil jej do kapesníku a vložil do kapsy. Když přijel domů, povídá ženě:
„Přivezl jsem Ti něco pro radost.“
Žena na to:
„Ukaž, co je to?“
Pán vyndal kapesník z kapsy, rozbalil jej, ale v šátku nic nebylo. Lipuňuška už dávno utekl k otci.