Liška handlířka

Šla jednou liška ryška po cestě a našla váleček na těsto. Sebrala ho a šla dál. Došla do vesnice a zaťukala na první chalupu:
„Ťuk ..... ťuk ..... ťuk!“
„Kdo je tam?“
„Já, liška ryška. Nechte mě u Vás přenocovat!“
„Sami máme málo místa.“
„Já Vám moc místa nezaberu. Jen se na lavici skrčím, ocásek si pod ni strčím, váleček za kamna dám.“ A tak jí otevřeli.
Na lavici se skrčila, ocásek pod ni strčila, váleček dala za kamna.
Časně ráno se vzbudila, váleček v kamnech spálila a začala povykovat:
„Co jste udělali s mým válečkem? Kde je? Když mi ho nevrátíte, dejte mi za něj slepičku!“ Co mohl chalupník dělat? Dal ryšce za váleček slepičku. Liška vzala slepičku, vykračuje si a vesele zpívá:
„Měla liška ryška. měla štěstí, sebrala váleček na rozcestí, vyhandlovala ho za slepičku!“
Došla do druhé vesnice.
„Tuk ..... ťuk ..... ťuk!“
„Kdo je tam?“
„Já, liška ryška. Nechte mě u Vás přenocovat!“
„Sami máme málo místa.“
„Já Vám moc místa nezaberu. Jen se na lavici skrčím, ocásek si pod ni strčím, slepičku za kamna dám.“ A tak jí otevřeli.
Na lavici se skrčila, ocásek pod ni strčila, slepičku dala za kamna. Ráno se tiše z lavice zvedla, potají mladou slepičku snědla a začala povykovat:
„Co jste udělali s mou slepičkou? Kde je? Když mi ji nevrátíte, dejte mi za ni husičku.“ Žádná pomoc, hospodář jí musel dát husu. Liška vzala husičku, vykračuje si a vesele zpívá:
„Měla liška ryška, měla štěstí, sebrala váleček na rozcestí, vyhandlovala ho za slepičku, a tu vyměnila za husičku!“
Kvečeru došla do třetí vesnice.
„Ťuk ..... ťuk ..... ťuk!“
„Kdo je tam?“
„Já, liška ryška. Nechte mě u Vás přenocovat!“
„Sami máme málo místa.“
„Já Vám moc místa nezaberu. Jen se na lavici skrčím, ocásek si pod ni strčím, husičku za kamna dám.“ A tak jí otevřeli.
Na lavici se skrčila, ocásek pod ni strčila, husičku dala za kamna. Časně ráno, sotva se rozednilo, z lavice skočila, husičku chytila, snědla ji potají a začala povykovat:
„Co jste udělali s mou husičkou? Kde je? Když mi ji nevrátíte, dejte mi za ni Vaši dcerku!“
Rolníkovi se nechtělo dávat svou dcerušku lišce ryšce. Strčil do pytle obrovského psa a řekl:
„Tady máš, liško, naši dcerku!“
Liška popadla pytel, rázuje po cestě a povídá:
„Zazpívej mi něco, maličká!“
Jen to dořekla, začal pes v pytli ukrutně vrčet.
Liška ryška se lekla, zahodila pytel a vzala nohy na ramena.
Pes vyskočil z pytle a vyrazil za ní.
Liška utíkala, co jí dech stačil, až doběhla k pařezu a hups! pod něj do nory.
Sedí liška v noře a mumlá si pod vousy:
„Uši, moje uši, co jste dělaly?“
„Poslouchaly, ani chvíli nezahálely.“
„Nožky, moje nožky, co jste dělaly?“
„Utíkaly, ani chvíli nezahálely.“
„Oči, moje oči, co jste dělaly?“
„Dívaly se, ani chvíli nezahálely.“
„A co ty, ocásku?“
„Já se Ti pod nohy plet, nic jiného nedoved.“
„Tak to Ty ses mi pletl pod nohy! Tys mi překážel! No počkej, však já Tě potrestám!“ rozhněvala se liška a vystrčila ocas z nory. „Jen si ho, pse, vem a sežer ho!“
Pes chňapl po ocase, vytáhl lišku z nory a dal jí pořádně na pamětnou.