Lísková větvička

Žil bohatý kupec a měl tři dcery. Jednou se chystal na cestu pro zboží a zeptal se dcer, co jim má přivézt. Nejstarší poprosila o perly, prostřední prosila o prstýnek, ale nejmladší řekla:
„Nic nepotřebuji, ale vzpomeneš-li si na mne, přivez mi lískovou větvičku.“ Kupec odjel, vyřídil své věci, koupil nejstarší dceři perly a prostřední dceři prstýnek.
Když už jel nazpět přes velký les, vzpomněl si, že jeho nejmladší si nic jiného nepřála než lískovou větvičku. Slezl z vozu a šel nějakou utrhnout. A tu viděl na keři lískovou větvičku, ne však obyčejnou, ale větvičku se zlatými oříšky. Kupec si pomyslel:
„Vida, to bude dárek pro mou nejmladší dcerku!“ Ohnul větvičku a ulomil ji.
Najednou, kde se vzal, tu se vzal medvěd, chytil kupce za ruku a řekl:
„Jak se opovažuješ lámat mou větvičku? Za to Tě sním.“ Kupec se polekal a zakoktal:
„Já bych větvičku nelámal, ale prosila mě o ni nejmladší dcera.“
Medvěd řekl:
„Jdi si tedy domů, ale pamatuj: Kdo Tě doma první uvítá, toho mně dáš.“
Kupec slíbil a medvěd ho propustil. Kupec jel dále, až přijel domů.
A jen vjel do dvora, běží mu naproti jeho nejmladší a nejmilejší dcera Kupec si vzpomněl, že slíbil medvědovi toho, kdo ho první uvítá, a padl do mdlob.
Potom vyprávěl všechno, co se mu přihodilo, a že musí dát nejmladší dceru medvědovi. Všichni zaplakali. Ale matka řekla:
„Neplačte, vím, co uděláme. Až medvěd přijde pro naši dcerku, ustrojíme pěkně dceru pastýřovu a dáme mu ji místo naší.“
Jednou seděli všichni doma a tu vidí, že do dvora vjíždí kočár. Dívají se na kočár. Z kočáru vystoupil medvěd. Medvěd přišel ke kupci a řekl:
„Dej mi dceru.“
Kupec nevěděl, co na to má říci. Ale matka se vzpamatovala, vyšňořila pastýřovu dceru a přivedla ji medvědovi. Medvěd ji posadil do kočáru a odjel. Jen odjeli, zaryčel a chtěl pastýřovu dceru sníst Tu se přiznala, že není kupcova, ale pastýřova. Medvěd se vrátil ke kupci a řekl:
„Tys mě ošidil, dej mi svou opravdovou dceru!“ Zaplakali, oblékli dceru, rozloučili se s ní a dali ji medvědovi. Medvěd ji posadil do kočáru a odjel. Jeli, jeli, až přijeli do velkého lesa, kde se zastavili. Medvěd vylezl z kočáru a řekl:
„Tu je náš dům, pojď za mnou.“ Medvěd vlezl do jámy a dívka šla za ním. Potom otevřel velké dveře, vedl ji do tmavého sklepení a zase řekl:
„Pojď za mnou.“
Dívka se strachem třásla a myslela, že to bude její smrt, ale přece jen šla za medvědem.
Najednou něco zarachotilo jako hrom a udělalo se světlo. Dívka vidí, že není ve sklepení, ale v bohatém paláci. Všude plno světla, hudba hraje a svátečně vystrojení lidé ji vítají a zdraví. A nedaleko ní stojí mladý kníže. Kníže k ní přistoupil a řekl:
„Nejsem medvěd, ale kníže a chci se s Tebou oženit„Pak poslali pro otce a matku, sezvali hosty a vystrojili svatbu.
Žili šťastně a stále opatrovali lískovou větvičku.