Lvy a plachetnice: 10. Africký kluk

arníček, Flok a Černovous doplavali k ostrovu. Koukají a vidí, že pod palmou si na ostrově africký kluk vaří něco na elektrickém vařiči. 
Když Parníček ucítil pod nohama písek, zpříma se postavil. Flok a Černovous taky vylezli na břeh. 
Pirát začichal a povídá: 
„Voní tady polívka ..... “ 
Parníček si div neodplivl: co je tohle za člověka? Jen jsme ho zachránili před jistou smrtí a on už myslí na polívku. 
„Jak se jmenuješ?“ ptá se kluka. 
„Šaška.“ 
„A Ty jsi tady na ostrově sám?“ 
„Sám ..... “ 
„A lodě tudy plují často?“ 
„Ne, málokdy.“ 
„Tak jak ses sem dostal?“ 
„Ztroskotala nám loď. Nemám tátu ani mámu ..... “ 
„Co říkáš? Budeme tady žít společně, ve čtyřech?“ 
 

A tak tam začali žít pěkně všichni čtyři. Parníček chytá ryby, kluk je peče, Flok umývá nádobí. Pirát Černovous sedí na palmě a pátrá po obzoru. 
Až jednou to už Parníček nevydržel. 
„Takhle to dál nejde! Musíme zpátky do Leningradu. Tenhle kluk má nejvyšší čas do školy.“ 
„Pokud jde o školu, to je maličkost ..... ,“ povídá Flok. „Copak nestačíme na jednoho kluka my tři? Můžeme si udělat školu rovnou tuhle pod palmou.“ 
Tak začali učit kluka pěkně popořadě. Byl to tuze bystrý žák. Ptá se: 

„Proč je země kulatá?

No vážně, proč? 
Nebo: 
„Proč tři a tři je šest?“ 
Namouduši a proč vlastně? 
Parníček a Flok krčí rameny. A do toho ještě z palmy Černovous: 
„Kdo to kdy slyšel, že zeměkoule je kulatá? Když je placatá jako talíř! A nesou ji velryby na hřbetech. A tři a tři je přece sedm!“ 
Taková nevzdělanost. 
Ba ne, myslí si Parníček, takhle to nepůjde. Musíme dát kluka do opravdické školy. Co takhle zkusit vyzdvihnout ze dna naši loď? 
Pěkně ve třech udělali z kmenů palem vor. Parníček upletl z palmových vláken provaz a z palmových listů ušili plachtu. Vypluli na moře. 
Spustili provaz ke dnu, šmátrali, šmátrali, až něco zachytili. Parníček táhne, však má nějakou sílu, Flok a pirát pomáhají. Vytáhli loď! 
Koukají, prohlížejí, nějak se jim to nechce zdát. Přední stěžeň není na svém místě, u zadního stojí prapodivný sud. 
Otevřeli ho a ze sudu leze člověk v zeleném obleku, na hlavě korkovou tropickou helmu, v ruce bič z krokodýlí kůže a u pasu na řetízku měděný kalamář. 
„Very goodl“ prohlásil člověk v tropické přilbě. „Vždycky jsem byl přesvědčen, že mě někdo zachrání. Nuže, seznamme se. Mister Brown, kolonizátor.“ 
A propánajána, myslí si Parníček. Vytáhli jsme dočista jinou loď. Pěkné nadělení! A ještě s kdovíjakým otrokářem. 
Ale pozdě bycha honiti. Přece ho zase nehodíme přes palubu! 
Nechali vor vorem a ve vylovené lodi pluli zpátky k ostrovu. 
Šaška měl ohromnou radost z nového známého. 

„Na co to máte?“ ptá se a ukazuje na jeho bič. 
Brown se vykrucuje. 
„Tak, pro všechny případy ..... “ 
Kluk se zajímá o kalamář. 
„A tohle je k čemu?“ 
„Chystám se napsat knihu,“ chlubí se Brown. „Plnou špiónů, šakalů a lvů. Dozajista to dokážu, ne nadarmo jsem chodil do nejdražší školy. Celé dva roky.“ 
„Jú, to bude prima,“ raduje se Šaška, „já mám hrozně rád dobrodružství.“ 
Ale Brown si v duchu říká: Nachystám Vám takové dobrodružstvíčko, že budete koukat. Všechny Vás vezmu do zajetí a prodám do otroctví! 
A opravdu to udělal. V noci, jen co všichni usnuli, potichounku vstal, svázal je provazy a odtáhl na koráb. Táhne je po písku a práská bičem. 
„Já Vám nařežu,“ křičí na ně, „a jestli něco, nahážu Vás do moře.“ 
Černovous mu šeptá: 
„Co říkáte, dohodneme se. Já jsem přece taky lupič jak se sluší a patří.“ 
Ale Brown ho práskne po hřbetě bičem. 
„Ticho!“ 
Rozvinul plachty a pluje se svým nákladem ke břehům Afriky. 
Parníček se samým překvapením nemůže ani vzpamatovat. Neměl jsem plést tak pevné provazy, myslí si. Ty teď nepřetrhnu. Tak vida, co to znamená kolonizátor. No dobrá, však ještě uvidíme, kdo s koho. 
Ale to už je zase jiná pohádka.