Lvy a plachetnice: 11. Strážníci a piráti

Na chvilku se teď vrátíme zpátky do Leningradu. Tam, jestli si vzpomínáte, žije v klidu a míru čtyřicet námořních strážníků a třicet devět námořních loupežníků. Strážníci chrání mořské živočichy, piráti pěstují hlávkové zelí. 
Strážníci přišli o volném dni k pirátům na návštěvu. 
„Už dávno jsme se s Vámi nesešli a nepopovídali si,“ povídají. „Vy jste se dlouho plavili po moři, třebas nám poradíte: jak nejlíp chránit mořské živočichy? Lidé je loví a otravují jim vodu naftou. Neměli bychom nechat všechna mořská zvířata zavřít do jednoho bazénu a postavit k nim stráž?“ 
„Jak to, do jednoho bazénu,“ povídají piráti. „Žraloky i mírumilovné ryby dohromady? Vždyť Vám žraloci všechny ryby sežerou.“ 
„Pravda. Tak tedy všechny okroužkovat? Ať si plavou v moři s kroužky. A každý se svým číslem.“ 
„To ne,“ povídají piráti, „to není žádná ochrana.“ 
„Tak postavit na dno televizní kamery ..... “ 
„To je hrozně drahý špás ..... Líp vymyslet něco jiného. Co takhle hlídkovat ne na břehu, ale na moři?“ 
„Namoutěduchu. Že nás to nenapadlo dřív ..... ?“

Pak si zase začali stěžovat piráti: to jejich zelí ne a ne pořádně růst. 
„Už jsme je chtěli sypat modrou skalicí. Na vinicích to prý pomáhá.“ 

„Jenže to pak Vaše zelí nikdo ani do úst nevezme ..... “ 
„Nebo co zavést ke každé hlávce elektrický proud? Lidi se přece léčí elektřinou.“ 
„Kdepak. Ani nápad. Aby to tak někoho zabilo ..... “ 
„Anebo zalévat teplou vodou?“ 
Strážníci se poradili a povídají: 
„Máme pro Vás radu: než budete sázet, jaksepatří zryjte!“ 
No to bylo ono! 
Beseda přinesla velký užitek. A všichni se hned usnesli: jen co se to všechno vyřeší ..... jak s tím zelím, tak s mořskými živočichy ..... uspořádají společně den zdraví. Vyjížďku parníkem ke břehům Afriky. 
Dohodli se a šli každý po svém. 
Čtyřicet strážníků se vydalo chytat mořské pytláky, třicet devět námořních loupežníků se vrátilo ke svému hlávkovému zelí. Zatímco naši přátelé v Africe ..... 
Ale to už je zase jiná pohádka.