Lvy a plachetnice: 14. Sloni a kalamáře

Mister Brown kráčí po cestě a tu najednou kouká a vidí ..... proti němu jde Parníček, pirát Černovous, Flok a africký kluk. A před nimi se pohupuje slon. 
„Božíčku, taková smůla! Taková rošťárna!“ řekl si mister Brown. (S tou rošťárnou měl na mysli slona. ) Tak on je osvobodil. No, jak je vidět, musím vnést rozkol do jejich řad. Kdyby se tak ten pirát od nich trhnul!“ 
To si pomyslel a hupsl do křoví. 
Pirát Černovous v tu chvíli spatřil na stromě sladkou dýni ..... papaju. Potichounku sešel z cesty, aby mohl dýni sníst sám. Jenže sotva po dýni natáhl ruku ..... vtom kdosi lap! po jeho ruce. 

Ani hnout,“ povídá šeptem mister Brown. „Jste v mojí moci. Vzdejte se!“ A hned dodá: 
„Mám takový šikovný návrh.“ 
„Mám rád šikovné návrhy,“ povídá taky šeptem Černovous. „Co mám udělat? Koho mám zradit anebo otrávit?“ 
„Stačí zradit,“ odpověděl mister Brown. „Jakmile uvidíte stát u silnice postele, přemluvíte svoje přátele, aby si do nich lehli.“ 
„Přátele?“ diví se Černovous. „Jacípak jsou to přátelé? Jen tak náhodou jsme se potkali.“ A hned se zeptá: „Jak se po Vašem řekne dobře?“ 
„Very good.“ 
„Prima.“ 
Černovous snědl dýni a dohonil své přátele. Mister Brown šel mezitím koupit postele. Tři sehnal, čtvrtou nedostal. Koupil tedy rozkládací lůžko. 
Vzal postele a začal z nich dělat klece. 
Mezitím slon dovedl kamarády do palmového háje. 
Všichni čtyři koukají a vidí, že v palmovém háji je škola. Taková zvláštní škola ..... pro slony. V trávě sedí třicet devět slonů, každý má před sebou kalamář. Starý pán s odznakem vědecké hodnosti na klopě chodí mezi nimi sem a tam. 
Dali se s ním do řeči. 
„Škola?“ povídá učený pán. „Co Vás nemá ..... Ačkoli by to taky mohla být škola. Prostě zkoušíme, jestli je možné naučit slony číst a psát. Teď se učíme psát písmena. Tumbo, na své místo.“ 
Slon, který je přivedl, zamával chobotem ..... jako že: hned, hned ..... , sedl si na trávu, vytáhl kalamář a taky začal psát. 
„B ..... b ..... a ..... ,“ říká učený pán. „Banán, banán ..... “ 
Sloni psali. Tumbo nejdřív napsal BONÁN, potom však k písmenku O přikreslil stříšku. A bylo z toho A. 
„Ano, správně, banán ..... “ 
To je ale chlapík. Na toho nikdy nezapomeneme, říká si Parníček. No, máme nejvyšší čas. Klukovi musíme sehnat školu a pak hned domů. 
Ale to už je zase jiná pohádka.