Lvy a plachetnice: 4. Ryba s ploutví jako plachta

Parníček a Flok se pustili do stavby korábu. Vzali hřeb, na hřeb přitloukli prkno a k němu další a další. Prkno k prknu a byla paluba. K palubě přibili boky a k bokům kýl. Vztyčili stěžeň a na stěžeň vytáhli plachtu. 
„A teď dveře, na ty nesmíme zapomenout!“ strachoval se Flok. 
Postavili tedy dveře, přímo doprostřed paluby, aby mohli chodit z přídě na záď a zase zpátky. 
Podložili pod plachetnici válce a tlačili koráb k Baltskému moři. Valí, tlačí, ale plachetnice je jaksepatří těžká. Naštěstí se plachty zvolna napjaly a dál už se koráb valí sám. Plachetnice uhání k moři, za ní běží Flok a vzadu se kolébá Parníček. 
„Hlavně si nesmíme zapomenout koupit dnešní noviny,“ povídá Parníček, „ve světě se pořád něco děje.“ 
Koupili si noviny, spustili plachetnici na Baltské moře, nalodili se a vypluli. 
„Hlavně žádná dobrodružství,“ připomíná ustrašeně Flok.

Plují, plují, a najednou koukají a vidí, před nimi se tyčí Magnetová hora. Sotva k ní připluli ..... všechny hřeby z lodi hups! a byly pryč. Koráb se rozsypal a Parníček i Flok spadli do vody. Posbírali po hladině prkna, vytáhli je na břeh, svázali koráb provázkem a pluli dál.

Plují, plují, a najednou koukají a vidí, že nad mořem krouží obrovský pták. Jako střela se vrhl na koráb, popadl ho do pařátů a zpátky do oblak. Vyletěl vysoko nad moře, roztáhl pařáty, pustil ho a koráb řach! na hladinu. A rozbil se na cimprcampr. 
Parníček a Flok se ocitli ve vodě podruhé. Plavali a sbírali ty cimprcampry, znova z nich postavili koráb a pluli dál.

„Tak teď bude doufám pokoj,“ povídá Parníček. „Konečně si v klidu přečtu noviny.“ 
Uvelebil se na palubě, rozevřel noviny, leží a čte. 
Flok hlídá koráb. V jedné ruce drží nad hlavou deštník a druhou třímá kormidelní kolo. 
V tom ho něco zasvědilo na zádech. Položil deštník, pravou rukou se snažil podrbat, ale kdepak. Zkusil to levou, ale ani tou tam nedosáhl. Uštípl si tedy z lodi tenkou lištičku a koráb šel ke dnu.

Parníček a Flok se znovu ocitli ve vodě. Koukají a vidí, kolem pluje ryba s ploutví jako plachta. Počkali si na příhodnou chvilku a hups! jí na hřbet. Ryba vztyčila ploutev a pluje dál. 
„Škoda že jsem si nemohl dočíst noviny,“ povídá Parníček. „Byl tam docela zajímavý článek. Na moři se znovu objevili piráti.“ 
Koukají a proti nim pluje koráb. Černé plachty, na palubě sedí čtyřicet námořních loupežníků, čtyřicet pirátů. 
Ale to už je zase jiná pohádka.