Matějův kohout

Dokud byly peníze, měli se bratři dobře. Ale když jim peníze začaly docházet, řekl Matěj: 
„Teď půjdu já se svým kohoutem do světa.“ Rozloučil se s bratry a šel. 
Přišel k jednomu městu a potkal pána. „Co to neseš, člověče?“ ptal se pán. „Nesu kohouta,“ řekl Matěj. „Toho my neznáme, k čemu je dobrý?“ 
„Ten pták přivolává den.“ 
„Ajajaj! To je div divoucí! My musíme vyprovázet den tamhle za ten vrch a ráno mu chodíme naproti. Pojď se mnou, král Tvého ptáka dobře zaplatí.“ 
„Však se může pan král sám přesvědčit,“ povídá Matěj a šel ke králi. 
„Milostivý pane, ten člověk má ptáka, který přivolává den.“ 
„Ale to by nebyl penězi k zaplacení, je-li tomu tak.“ Dali kohouta do zlaté posady a kohout se tam pěkně usadil. Netrvalo dlouho a den odešel. Ani ho nikdo nevyprovázel. 
Král se nemohl dočkat rána. Odbila jedna hodina, nic; odbily dvě, zase nic. Když bily tři, kohout zakokrhal a kokrhal až do čtyř hodin, kdy byl bílý den. Všichni si mysleli, že kohout den přivolal. Poručil král, aby Matějovi dali z pokladnice pět tisíc zlatých a aby ho ještě pohostili. Matěj se dobře najedl, napil, králi poděkoval a šel domů. A zase bylo všem dobře.

Zdroj: www.abatar.cz