Matematické pohádky: Šándor

Před dávně nedávnými lety, v dobách nedávno dávných, tedy přesně řečeno, nevím, kdy to bylo, žil v kubánské vesnici jeden člověk, co se jmenoval Šándor a chudý byl jako kostelní myš. Jednou si nechal zhotovit u ševce boty, které stály 25 centavů. Samozřejmě, že je Šándor neměl, a proto se dlouho ševci vyhýbal, ale potom mu řekl, ať přijde na hřbitov do márnice, tam že mu peníze dá. Čekání si v márnici Šándor ukrátil tak, že si lehl do rakve a usnul. Ani si nevšiml, že do márnice zavítali čtyři lupiči, kteří si sem přišli rozdělit kořist čítající 1000 pesos v pěti měšcích. Čtyři měšce si rozdali snadno, ale nad tím pátým se hádali tak, že probudili Šándora, který spal v rakvi. Když vstával, aby se podíval, zda už švec přišel, lupiči se lekli a utekli. Jen ten jeden měšec tam zůstal, což jim dodatečně přišlo líto, a tak se osmělili, k márnici se vrátili a poslouchali za dveřmi. Slyšeli, jak se uvnitř někdo hádá. „Tam jich ale musí být,“ řekli si lupiči, „když se hádají o pouhých 25 centavů! Raději utečeme.“ Vy ale, děti, víte, že uvnitř byl jen Šándor a švec, kteří se hádali o zaplacení bot. Ale jestlipak byste věděly, kolik si lupiči mysleli, že je v márnici lidí, když by z měšce dostal každý jen 25 centavů? Ještě Vám prozradím, že 1 peso má 100 centavů, a že Šándor se stal díky měšci nejbotším člověkem ve vesnici. 
(Řešení: Lupiči se domnívali, že uvnitř je 800 lidí. )