Matematické pohádky: Zubařská pohádka

Už je to dávno, pradávno, co se tohle stalo. V jednom království měli jako turistickou atrakci dvouhlavou saň Pepičku. Žila ve sluji a turisté se na ní chodili dívat a fotografovat. Když byla v dobré náladě, ještě jim vypustila trochu toho ohně, dýmu a čmoudu. Za to jí dávali všelijaké pamlsky, hlavně samou čokoládu a bonbóny a řadu jiných sladkostí. Žaludek měla Pepička dobrý, ale ty zuby! Zuby se jí od všech těch cukrovinek začaly kazit a také notně bolet. A to si umíte představit, tedy spíše neumíte, že když saň bolí taková stolička veliká jako člověčí židle, tak to je bolest opravdu urputná. Od té doby už nedštěla Pepička síru a plameny, naopak se ze sluje ozývalo jen samé naříkání, kvílení, jekot i mekot a hudrování. Na radu moudrých rádců začali hledat zubaře, který má mít před jménem MUDr. a u sebe vrtačku. Hned v nedalekém lomu se jim do cesty připletl lamač kamene Štěpán Mudra, který pracoval se sbíječkou. Považovali ho za zubaře, protože měl u jména MUDr. a sbíječka připomínala vrtačku. Lamači Mudrovi bylo jedno, co sbíjel a tak ten kaz na stoličce saně Pepičky vyvrtal a rázem bylo po bolesti. A víte vůbec děti, kolik měla Pepička dohromady zubů? Poměr zubů v první a druhé tlamě byl 7: 5, přičemž v druhé tlamě těch zubů měla 25. 
(Řešení: První hlava měla 35 zubů, dohromady tedy 60 zubů. )