Mulisák 5: Večerní šplechty ve mlýně

Mlynářovy děti Vašík a Marjánka často úžasem kulily oči, když se ve mlýnské kuchyni vypravovaly všelijaké ty podivné příhody a pohádky. 
Sedávaly přitom za kamny na teplé peci a vypravování pocestných a krajánků, mléčů i sousedů syslovských jen hltaly. A nejraději poslouchal povídání kmotrů Brčála a Mulisáka, kteří oba už mnoho a mnoho let byli na světě a pamatovali věci, o kterých už není řeči ani v prastarých kronikách. Však i dospělí je rádi poslouchali a často i sám pan otec je požádal, aby pověděli něco ze svých staletých zkušeností. 
A oba kmotři se nikdy dlouho nedali pobízet a rádi vyprávěli, co se jim zajímavého v životě přihodilo. 
Tak také jednou za zimního večera voněla teplá kuchyň pečenými jablky a brambory a v ohromných kamnech vesele praskalo smolnaté dříví. Venku mrazem praskaly na střeše šindele, ale besedníkům bylo příjemně. Jedli brambory a pečená jablka a povídali o všem možném. A sotva vkročil do kuchyně i kmotr Brčál, už ho všichni žádali, aby také on něco vypravoval. Hastrman se uvelebil za velkou štoudví s vodou, zapálil si dýmčičku a počal vypravovat: 
„To, co Vám budu, sousedé, nyní vyprávět, stalo se v tomto mlýně před mnoha a mnoha lety. To byl tady hospodářem pradědeček tuhle pana otce a byl to taky moc hodný člověk. Já jsem si už tehdy sem do mlýna rád často zaběhl a rád jsem tu sedával tak jako dnes. A proto mě moc mrzelo, že tu jeden čas ..... z ničeho nic ..... začalo strašit, a pořádně strašit! Každý večer, jakmile se setmělo, začalo to na půdě dupat a dupalo to až do rána, dokud kohout nekokrhal. 
To se ví, že se taková věc brzy rozhlásila po celém okolí, lidi sem přestali chodit a hned se o syslovským mlýně všude povídalo jako o zakletým a strašidelným. Tehdy bývalo moc smutno v téhle kuchyni, protože to zrovna nad kuchyní nejvíc dupalo, a není divu, že se pan otec chtěl už odtud vystěhovat. Přesvědčil se, že žádný kouzla ani zaříkávání proti tomu strašidlu nic nesvedou. Mlýn přestal klapat a chasa se rozutekla do jiných mlýnů. 
Už se taky pan otec ohlížel po nějakým jiným mlýně, když tu pojednou do mlýna přišel pocestný krajánek a nic se nebál, že tu straší. Neodešel, když mu pan otec o strašidle vypravoval, a jen se tomu usmíval. Jmenoval se Nebojsa a věru že se taky nebál. Zůstal tady přes noc, ale nic se nevyspal. Však taky ráno pan otec řekl, že to tu dupalo víc než kdy jindy. 
Krajánek však mnoho řečí o strašidlech nenadělal, ale hned ráno si zašel na půdu a všecko si tam důkladně prohlédl. A když se vrátil, usmíval se potutelně, a když se ho pan otec zeptal, co tu straší, odpověděl vesele: 
„I ..... ať to straší co chce, pane otče, ale radil bych Vám, abyste to strašidlo tam nenechával dupat jen tak zbytečně. Dobře jsem si Vaši půdu prohlédl, a tu jsem si všiml, že tam máte všude hlínu na stropech už hodně vydrolenou a že by věru bylo třeba dát na stropy hlínu novou!' 
„A Vy jste dobrý, Nebojso!' rozzlobil se pan otec. Já se chci už zítra odtud vystěhovat a Vy mi povídáte, abych dal na půdu novou maznou hlínu. Aby Vás husa kopla! Netropte si, strejdo, ze mne ještě šašky! Vždyť mi nikdo na tu půdu ani nepoleze, aby tam hlínu udupával, když se lidi neodváží přijít ani ke mlýnu. Či byste ji tam chtěl snad udupávat sám?' 
„A to mě, pane otče, ani v duchu nenapadne!' smál se krajánek. ,Proč bych já ji udupával, když to může udělat to zpropadené strašidlo?! Má tam celý noci dupat jen tak zbytečně, tak ať udupává novou hlínu! A uvidíte, pane otče, že nejdéle za tři noci toho bude mít dost a vícekrát se tady neukáže!' 
Pan otec o té krajánkově radě chvilku uvažoval a potom se dal po dlouhé době zase jednou do veselého smíchu. Hned pochopil, že krajánek chce strašidlo pořádně dopálit, aby samo ze mlýna uteklo, a hned se dal s Nebojsou s chutí do práce. Navozili na dvůr hromadu mazné hlíny a vodou ji pořádně rozdělali. Při té práci jim pomáhal i zdejší obecní sluha; pásl ovce nade mlýnem, a když se od Nebojsy dozvěděl, proč a nač tu hlínu do mlýna svážejí, nechal stádo hlídat psu Zulíkovi a dal se také s chutí do práce. 
A tak do večera na půdu nanosili tolik hlíny, že jí celý strop vysoko pokryli. Pan otec pracoval s velikou chutí a byl zvědav, jak to v noci dopadne; nic si z toho nedělal, že celá ta jejich námaha bude třeba zbytečná, a smál se, že tak naposled aspoň ještě strašidlo dopálí, když se tak jako tak mají ze mlýna vystěhovat. A když se počalo stmívat, poslal Nebojsu pro pivo. Potom si sami ulehli semhle do kuchyně a čekali, co se bude dít.“ 
Tu však hastrman přestal vyprávět, aby si znovu nacpal a zapálil dýmčičku. Ale jako s uděláním nemohl a nemohl najít po kapsách měchuřinu s tabákem a besedníci už zatím nedočkavostí zrovna hořeli. Sám pan otec byl velmi zvědav, jak to bylo dále, a proto raději poslal Brčálovi měchuřinu svoji, aby si z ní nacpal tabáku. A ještě mu sám i zapálil, aby se s tím zbytečně nezdržoval. 
„Nu tak tedy, když nastávala tma, očekával mlynář s Nebojsou, co se bude dít!“ počal Brčál zase vypravovat. 
„Jakmile se setmělo, začalo strašidlo řádit. Dupalo, co síly mělo, ale místo dunivých a hromových ran bylo slyšet jenom čvachtání a pleskot. Mlynář s Nebojsou se tady usmívali, když potom brzy slyšeli i zlostné brumlání a mrzuté huhlání dopáleného strašidla, ale pak se oba až ohýbali smíchy, když strašidlo začalo nahlas zlostně nadávat. 
Ale přitom přece dupat nepřestalo a dupalo v té mazné hlíně až do ranního kuropění. A když se ráno šel pan otec podívat, jak to na půdě vypadá, tu byl věru radostně překvapen, když uviděl, že je velký kus půdy hladce udupaný jako mlat. 
„To byl vskutku velmi podařený nápad od Nebojsy, že nenechal strašidlo dupat jen tak zbůhdarma!' smál se pan otec a hned si zas po dlouhé době s chutí zakouřil. Počal věřit, že Nebojsa je chytrý chlapík a že skutečně strašidlu řádění ve mlýně znechutí. Ale strašidlo bylo tvrdohlavý a vydrželo i celou druhou noc na půdě dupat, třebas přitom vztekle nadávalo, až se třásly všecky šindele. 
„Slyšíte ho, pane otče, jak už přitom funí, heká a někdy že si taky už musí odpočinout? Jo, holečku, šlapat máznou hlínu není žádná lehká práce! Uvidíte, pane otče, že už to ten Bublas dlouho nevydrží!' chechtal se krajánek. A skutečně se to třetí noc vyplnilo. Strašidlo už více nadávalo, nežli dupalo, o půlnoci náhle ztichlo a do rána se už více neozvalo! 
„To je škoda, že to ten Bublas ještě chvilku nevydržel!' smál se ráno krajánek, když se s panem otcem šli na půdu podívat. Vždyť skoro celá půda byla pěkně hladce udupána a ušlapána a jen malé kousky v rozích měly ještě měkký a hrbolatý povrch. 
„I to my si už rádi doděláme, milej Nebojso,' povídal pan otec vesele. ,Víc mám radost z toho, že strašidlo se tu už více asi neukáže, a myslím, že se mu dupání na dlouhou dobu sakraholtsky znechutilo!' 
Také pastýř ráno přišel do mlýna se zprávou, že ponocný slyšel po půlnoci něco se valit ode mlýna vzhůru Sobrovou strží k panským lesům a hrozně prý to nadávalo. A ráno tam našel kusy udupané hlíny. 
A to víte, že pan otec za tu pomoc Nebojsu řádně odměnil. Přemlouval ho, aby u něho zůstal stále, ale Nebojsa mu řekl, že ho možná budou zase jinde potřebovat. A jenom slíbil, že se zase brzy přijde podívat, jak se po té bídě bude panu otci zase dařit. Jakmile se rozkřiklo, že strašidlo odtud uteklo, hned se zase chasa navrátila zpátky a brzy byl mlýn zase plný mlečů a klapal zas od rána do večera. Pak se už pořád tady mlelo bez přestávky, a když se nemlelo mlýnským kolem, tak se aspoň mlelo hubou o strašidle, které odtud vystrnadil chytrý krajánek!“ 
Když hastrman domluvil, dali se všichni posluchači do srdečného smíchu a mlynářovy děti, Vašík i Marjánka, na peci tleskaly. 
„I prokrýlepána, to to uteklo ..... už je deset hodin! Alou, děti, spát, ať ráno nezaspíte do školy!“ volala panímáma. 
„Není divu, člověk by kmotra poslouchal do rána, když tak pěkně vypravuje!“ povídal stárek a ještě se znovu rozřechtal té příhodě se strašidlem. 
„To musíte, kmotře Brčále, se strejčkem Mulisákem k nám chodit častěji. Můžete se ve vyprávění střídat a já se už opravdu těším, jak nám ta dlouhá zima při těch veselých povídačkách krásně uteče!“ 
Brčál i Mulisák ochotně slíbili a všichni se spokojeně rozcházeli do svých domovů a těšili se na ty pěkné zimní večery ve starém mlýně.