Myš, datel a klobása

Žili spolu v chaloupce u lesa datel, myš a klobása. Datel létal každý den do lesa na dříví, myš nosila vodu, zatápěla v kamnech a prostírala, klobása vařila. Dobře se jim vedlo. Datel nanosil dříví, myš zatopila v kamnech, až se voda začala v hrnci vařit, a klobása připravila dobrou kaši. V poledne prostřela myš stůl, datel přiletěl z lesa, posadil se k talíři, klobása se dvakrát třikrát protáhla kaší, otřela se o ni a tak ji omastila i osolila a nesla na stůl.
Jednoho dne potkal datel v lese lišku a liboval si, jaké pěkné hospodářství s myší a klobásou mají. Liška se dala do smíchu:
„Jak jsi hloupý. Nadřeš se za myš i za klobásu. Zatímco létáš po lese a sháníš dříví, myš i klobása doma pěkně lenoší. Nebo si myslíš, že se klobása napracuje tolik jako Ty?“
Datel neřekl tak ani tak, ale sotva přiletěl domů, spustil:
„Nevím, proč bych měl chodit na dříví jenom já. Ať jde jednou také klobása.“
„A kdo bude vařit?“ zeptala se klobása.
„Ať vaří myš,“ rozhodl datel, „můžeme se střídat.“
Druhého dne šla tedy klobása na dříví a myš vařila. Datel zatopil a pak si vyletěl ven.
Klobása daleko nedošla. Za prvním smrčkem číhala liška, popadla klobásu a spolkla ji. Myš zatím vařila.
„Musím se ještě kaší hezky protáhnout a otřít se o ni,“ říkala si, „abych ji omastila a osolila, jak to dělávala klobása.“
Vklouzla do horké kaše a zadusila se.
Datel se vrátil z lesa, volal, hledal myš i klobásu, ale nikoho nenašel. Jak létal v chaloupce sem a tam, rozházel dříví. Z kamen vypadl uhlík, zapálil dříví a za chvilku začalo v chaloupce hořet. Datel se polekal, chytil džber a pospíchal pro vodu. Nabral do džberu vodu, ale džber ho stáhl pod vodu a datel se utopil.
Tak skončilo pěkné hospodaření datla, klobásy a myši. Kdepak, tam, kde si přátelé přestanou věřit a závidějí si, nikdy to dobře nedopadne.