Nakousnutý koláček

Dnešek je pro naše kamarády významným dnem, protože jeden z nich – Vendelín, slaví své narozeniny. " Co bych mu mohl dát k narozeninám?" přemýšlel Koblížek ráno, když se probudil. Oslava se bude konat odpoledne u Vendelína v domečku, tak snad Koblížek ještě něco vymyslí. Chtěl by mu něco sám vyrobit, ale co, to ještě nevěděl.

"Tak už to vím, upeču Vendelínkovi makový koláč, protože ten má moc rád," zaradoval se za chvíli Koblížek. Připravil si všechny potřebné věci jako je mouka, cukr, mák a máslo a pustil se do pečení. Práce mu šla hezky od ruky a tak už to okolo jeho domečku za chvilku krásně vonělo. " Jenže oslava je až po obědě a musím ještě stihnout vyrobit nějakou hezkou krabici na ten koláč, abych ho nenesl jen tak," přemýšlel nahlas a tak dal zatím tu voňavou dobrůtku vychladnout do spíže a šel vyrábět.

Něco podobného se odehrávalo i u Johanky, jenže ta se trápila vymýšlením dárečku trochu déle. Ale nakonec na to také přišla. "Udělám Vendelínkovi knížku s obrázky z našich společných výletů, bude tak mít hezkou památku," zaradovala se. Vzala si pastelky a papíry a začala malovat. Jako první namalovala obrázek z výletu s balónem, který se všem tenkrát tak líbil.

Za Koblížkem se vydala bezradná Vendulka, protože opravdu nevěděla, čím by svého kamaráda překvapila. Ťuk, ťuk, ťuk ... zaklepala na dveře. Otevřel jí náš žlutý neposeda a hned ji zval dál, protože potřeboval pomoct s přilepením papíru na krabici. Vendulka mu ráda pomohla. Na oběd zůstala v domečku a pak společně chtěli dát upečený koláč do krabice. "Vendulko, mohla bys zajít pro ten koláč do spíže?" zeptal se Koblížek. "Moc ráda, alespoň si ho hned prohlédnu," odpověděla na to Vendulka. "Jejda, Koblížku, pojď sem honem!" vypískla ze spíže. "Podívej, někdo koláč nakousnul," ukazovala Koblížkovi. "Jak je to možné? Nikdo jiný tu přeci nebyl!" přemýšleli společně. "Tak to mám po dárečku, budeme se muset stavit v cukrárně pro nový, protože už bych ho nestihl sám upéct, ale to ukousnutí je divné...," trápil se Koblížek.

Na oslavu přišli všichni skoro nastejno. Koblížek dal nakonec Vendelínovi marcipánové autíčko, ale o své příhodě s koláčkem všem vyprávěl. Společně přemýšleli, kdo to mohl udělat, až pak Lubíčka napadlo, jestli se u Koblížka ve spíži nezabydlela nějaká myška. To ho nenapadlo.

Po oslavě se tam šli všichni podívat a opravdu, v koutku místnosti se krčila malá myšička, která se bála, že ji Koblížek vyhubuje. Ale on ji společně s kamarády nadrobil zbytek koláče a pak už si začali všichni společně hrát.

Tak dobrou noc, děti..

Zdroj:http://koblizek.somee.com/clanek.asp?rub=16&cl=117