Nebuď zvědavý, budeš brzy starý

Na našem krásném světě existuje nejedna zahrádka. Ale pouze na jedné žijí sestřičky káčátka a drobounký kocourek. Na to, aby se mohli setkat, museli trošičku podrost, aby jejich rodiče konečně pustili hrát se trochu dál od domova.

A tehdy se to stalo. Příchod malého kocourka zaujalo nejprve pouze jedno žluté káčátko.

"Sestřičky kachničky, někdo k nám utíká! Co je to za zvířátko?"

V tom okamžiku se jedna kačenka lekla a utíkala za maminkou. Opravdu se neměla čeho bát. Vždyť je to miloučký kocourek, který jakžtakž proplétá tlapkami, jen aby nespadl na travičku. Polekaná kačenka však vzala nohy na ramena a s hlasitým "Pomóóóc" se šla schovat.

Kocourek se divil, čeho se jedna ze sestřiček tak velmi lekla. Nedělal si z toho těžkou hlavu a s radostí, že pozná nové tváře se se sestřičkami kachničkami seznámil. Odteď spolu trávili každou volnou chvilku. Společně se šantili, povídali si vtipné příběhy nebo pozorovali ostatní zvířátka na louce.

Jejich největší zábavou je pozorování ostatních zvířátek. Pozorují své rodiče a jiné mláďátka na zahrádce - telátka, prasátka, i malé koníky. Zahrádka je plná zvířecích rodinek s mláďaty a tak naši kamarádi mají stále co pozorovat.

Kocourka pomalu přestává bavit pozorování. Zaujalo ho něco jiného.

"Káčátko, proč tvá tlamička vypadá úplně jinak, než ta moje?"

Káčátko se usmálo a odpovědělo: "Kač-kač. My tomu říkáme zobáček. Všechny ptáčky mají zobáčky. Vypadají jinak, protože jsou přizpůsobeny našemu způsobu života."

Kocúriková zvědavost byla příliš velká. Vysvětlení od kamarádky kachničky mu vystačilo pouze na chvíli. Zobáček si musel ohlédnout zblízka.

"A spodní strana zobáčku vypadá stejně? Ukaž," vyzvídal kocourek.

Pilný pozorování zobáčku z každé strany tak vyčerpalo pruhovanou šelmičku, že se mu z toho zatočila hlavička. Bááác! A kocourek skončil v trávě.

"Kamarád můj, zvědavost není ta nejlepší vlastnost. Třeba si určit hranice, aby tvé chování nebylo na obtíž jiným. Kač-kač," moudře odvětila kačenka.