Nevěstin kámen

V blízkosti obce Lüchow se rozkládá velká pastvina a na ní stojí rudě kropenatý a čtyři stopy vysoký velký kámen,. Před mnoha a mnoha lety seděl na tom kameni rytíř se svojí nevěstou. Loučili se, neboť rytíř musel táhnout do války. Bolestně pohnutý jinoch prosil tu pannu, aby jemu věrná zůstávala, dokud se opět nevrátí. Panna mu slíbila věrnost slavnostní přísahou. „Kdybych ti snad nevěrná byla,“ tak přísahala: „ať je tento kámen mým kamenem náhrobním.“

S tímto slibem vytáhnul rytíř pln víry a naděje do nepřátelské země. Ale ta panna brzy na svůj slib ženichovi zapomněla a svoji přízeň věnovala jinému muži. Jednoho dne šla s tímto tou pastvinou a celí znavení si sedli na ten kámen, na kterém ona tomu rytíři ustavičnou věrnost přísahala. Náhle se ten kámen zakymácel, tu nevěrnici shodil dolů a pak se přes ni převalil a ubohou pohřbil pod sebou. Její průvodce celý vyděšený utekl pryč.

Když válka skončila, vrátil se rytíř domů. Pln věrné lásky ke své milé jel k onomu kameni, kde jeho nejmilejší přísahala. Ale na kameni uviděl krvavé skvrny. Ve sklíčené předtuše ťal rytíř do kamene mečem. Tu se ozval z hlubin srdceryvný výkřik a z kamene vytryskl mocný proud krve, který vůkol zbarvil trávu i květy do ruda. Rytíř poznal hlas své nevěsty a nyní věděl, že svoji věrnost porušila a její přísaha se strašlivě naplnila. Vyděšený mladík vyskočil na svého koně a ujížděl pryč a více se tu neukázal. Však lidé říkají tomu kameni Nevěstin kámen dodnes.