O datlovi Richardovi

Datel ten stromy léčí, 
celý les má ve své péči. 
On udělal si doktorát, 
svou práci má vážně rád. 
Na červotočích věru, 
on udělal si kariéru. 
Ve větvích má skvělou vyhlídku, 
na lesní preventivní prohlídku. 
Však pro výdělečnou práci tady, 
má  nejlepší předpoklady. 
Les je jeho ordinace, 
co by dělal bez své práce? 
Svou práci má vážně rád, 
on udělal si doktorát!

Byl jeden datel, myslím že Richard se jmenoval. A ten, ostatně jako všichni v jeho rodině rozhodl se jít na studia. No netrvalo dlouho a získal doktorát a jako dárek, za dobré studijní výsledky dostal svoji vlastní ordinaci - nemalý les na kraji vsi. Doktor lesa - jak už se datlům nazývá tak od večera do rána měl práce až nad hlavu. To víte, když se vám celý les rozstoná - to pak nevíte, kde vám hlava stojí! 
Tu borovice měla hlavy bolení, tu zas smrk, že ho trápí revma a stoletý dub, že ho bolí kolena, jako by mu bylo sto let! Ale náš doktor Richard si se vším věděl rady. Po jeho prohlídce se starý dub cítil, jako by se zrovna z žaludu vyklubal. 

Všechny stromy tak měli svého doktora rádi od nejvyšší borovice počínaje po nejmenší smrček na konci lesa konče. Kdo už nebyl tak nadšený byli ostatní obyvatelé lesa. Ono problém byl v tom, že při léčení používal náš datel zvláštní a řekněme trochu hlučnější techniku. Svým zobákem kloval do stromů tak hlasitě, že to bylo ostatním až nepříjemné. Každé ráno, co začaly ordinační hodiny vylezla veverka se svou rodinou a na celý les lamentovala: " že prý kdo má takový kravál poslouchat? A že jestli si datel nezvolí jinou metodu léčení, bude se to muset řešit u vrchního lesního soudu. 

Ono kdyby lamentovala pouze věčně nespokojená veverka, nic tak velkého by se nedělo. To by určitě větřík zametl pod lesní mech. Jenže k veverce se přidal i jezevec, pak divoký zajíc, srna i divoké prase. A když už stížnost podepsala i sova, která kvůli hluku přes den nemohla spát bylo vše na spadnutí. Proto jak přiletěl náš datel do ordinace, nestačil se divit, kolik pacientů na něj čeká. A nebyli to stromoví pacienti!  " Tak to prrr!", já léčím pouze stromy začal datel. Ale to už zvířátka spustila a stížnosti se valily jedna za druhou, jako lavina. Buď prý si zvolí jinou, tichou metodu léčení, nebo ať odejde. Marně datel vysvětloval, že jinak léčit prostě neumí. Co měl chudák dělat? I když nerad, svou ordinaci opustil.  

Ráno se po lese rozhostil klid. Veverka hned na to, že dobře udělali, že to hlučné léčení zastavili včas. A ostatní z lesa k tomu jen blaženě přitakávali. Jen stromy smutně přihlíželi. No a skutečnost, že les nemá doktora vítr roznesl do všech koutů. A to přišlo vhod komu jinému než červotočům!  Ti se do lesa seběhli a pustili se do všech stromů. Kousali a prolézali je skrz na skrz! S lesem bylo zle! Stromy skomírali jeden za druhým. A kdyby se datel čistě náhodou nedozvěděl, co se děje. Les byste tam již marně hledali. Ona zvířátka ještě byla ráda, když datla uviděla. Ten se vrhl na léčení jedna radost! Tu klovl, tam zase, no a červotočové museli tam, odkud přišli. Taky se jim nechtělo, mračili se, jazyk vyplazovali, pěstmi hrozili až to hezké nebylo. Když byl ten poslední, nejhouževnatější červotoč pryč, začala se zvířátka datlovi omlouvat. Staré pravidlo totiž praví, že všechno zlé je pro něco dobré. A tak se jim začala řídit.  Datel se tak mohl vrátit zpátky do své ordinace. A nějaký červotoč se už v datlově lese neukázal. Ledaže by zabloudil! 

Zdroj:http://www.karcoolka.cz/pohadky-o-zviratkach/89-o-datlovi-richardovi.html