O dešťové kapce

Pohádka o dešťové kapce. Majka ležela ve své postýlce a byla hrozně smutná.Před několika dny venku zmokla, nastydla a teď měla rýmu a teplotu.Všechny děti si hrají, dovádějí a ona je tu sama a nudí se. Bylo to k vzteku nebo k pláči.Majka to tak trochu střídala.chvilku jí bylo smutno a chvilku se zlobila na ten protivný dešť,který ještě stále padal za oknem. Otočila se k němu zády. Ať vidí, že o něj nikdo nestoji!A v tom zaslechla slabé klepání na okení sklo.Proč jsi tak smutná? zeptala se kapka.Majce vyhrkly slzy do očí.Vzdorovitě si je otřela pěstičkou a odsekla:"ještě se ptej! Vy kapky za to můžete, že jsem nastydla a nemohu za kamarády!"Kapička si opřela bradu o dlaně a odpověděla:"To je mi moc líto. Ale zem byla po létu hrozně vyschlá a rozpraskaná a květiny trpěly žízní.Proto jsme museli seskočit z mraků a dát jím napít.Ale jestli se tu sama nudíš, tak já tu budu s tebou.Podívej, co dovedu!"Kapička seskočila s parapetu, nasedla najeden osamělý sluneční paprsek a rozjela se na něm kolem okna. Za ní zůstavala jako široká pestrá pentle nádherná duha. Majka se rozesmála a nadšeně zatleskala.Takovou duhu ještě neviděla a dokonce ji měla tak blízko, že si na ni mohla sáhnout!Kapička seskočila z paprsku a vrátila se na okno. Sedla si vedle Majky a vyprávěla jí o svých cestách. Ani bys nevěřil, kolik toho taková děšťová kapka zažije.Proplula velikou řeku od pramene až k moři, omývala pláže tropických ostrovů, letěla v mracích nad oceánem, jako vločka sněhu se snesla do vysokých hor, kde ji děti zabalily do sněhuláka, jako krystalek ledu plula s velikou krou až k severnímu pólu, viděla spoustu měst, zemi a kontinentů, svezla se na ocasu obrovského tygra, který ji setřel z orosené trávy...Majka poslouchala, kapička vyprávěla a najednou byl večer. A druhého dne přišla kapička znovu a zase Majku bavila až do večera!Třetí den už Majka cítila, že je zase zdravá. A protože byl krásný den bez mráčků, vesele běžela za kamarády. Od té doby se už na déšť nezlobí. Sedává u okna a přemýšlí o kapkách. Představuje si, odkud která asi přiletěla a co prožila. A ani trošku se při tom nenudí