O létajícím princi

To byli jednou dva tovaryši, jeden truhlář a jeden soustružník a ti měli složit mistrovskou zkoušku a to nebylo tenkrát jen tak, člověk musel vyrobit něco opravdu pozoruhodného. Truhlář se pustil do díla a řezal a brousil a kutil, až měl jednoho dne hotový stůl. Nebyl to ovšem ledajaký stůl, tenhle dokázal sám od sebe plout po zemi jako loď. Soustružník v tom čase zase vyrobil křídla, se kterými mohl člověk létat jako pták. Když pak lidé oba mistrovské kousky hodnotili, dospěli k závěru, že truhláři se vedlo lépe, jeho stůl vyhrál. To soustružníka roztrpčilo, vzal svoje křídla a připjal si je a pak s nimi zamával, zvedl se do výše a letěl pryč.

Letěl celý den i celou noc, až přiletěl do jedné cizí země. To vám bylo pozdvižení, když se snesl na dvůr královského paláce. Sám mladý princ, který byl jeho letem očarován, seběhl dolů a prosil ho, aby mu svoje křídla půjčil, že se mu dobře odmění. Tak soustružník svolil a křídla dal princi a dostal za to pěkný obnos, aby z toho mohl žít až do smrti.

Princ si zatím připjal křídla a vznesl se do výše. Letěl a letěl, až dorazil do královského města v sousední říši a tam uviděl překrásnou vysokou věž. Sestoupil dolů a od lidí se dozvěděl, že v té věži bydlí ta nejkrásnější princezna na světě, kterou tam ukryl její otec král, protože bylo předpovězeno, že mu ji jednoho dne unesou.

Princ byl zvědavostí málem bez sebe, nemohl se dočkat noci, kdy si zase připne křídla a vyletí k věži, aby se na princeznu podíval. Sotva se setmělo, vydal se k otevřenému oknu a nahlédl dovnitř. Inu, musel přivřít oči nad tou krásou, co ho tam čekala. A protože se princezně také líbil a ona tam byla tak dlouho sama, měli se rádi a zaslíbili se sobě. Tohle jejich štěstí ale netrvalo dlouho. Třetí noci vtrhli do věže královi strážci, oba hříšníky popadli a odvlekli ke králi, který je odsoudil k smrti.

Na zámeckém nádvoří postavili obrovskou hranici, na které měli být princ i princezna upáleni. Princi dovolili vzít jeho křídla, protože netušili, k čemu mu taková podivná věc slouží. Když hranici zapálili a plameny se začaly pomalu šplhat až k nohám odsouzenců, připjal si princ křídla, princeznu vzal do náruče a odnesl ji do své říše.

Když se vrátil na otcovský zámek, zavládl tam obrovský jásot a radost, protože ho měl každý za ztraceného a starý král mezitím zemřel žalem, a tak se princ stal králem a princezna jeho královnou.

A běžel čas, jak bývá jeho zvykem, neúprosně a bez ustání.

Na nějaký čas přinesl posel zprávu, že sousední král dal rozhlásit, že tomu, kdo mu přivede zpět dceru, dá půlku království. To se mladému králi zamlouvalo, vyzbrojil velké vojsko a v doprovodu mladé královny se vydal do sousední říše, aby ji předal jejímu otci.

Sousednímu králi pak nezbylo než splnit slib, a tak se nakonec létající princ stal králem i sousední říše a se svojí krásnou královnou žil šťastně až do konce svých dní.