O nepravém a pravém čertu

Byl jednou jeden chudý člověk, ženu měl a pět dětí, a jíst nebylo co. Měli kmotra bohatého, sedláka ve vsi, ale byl lakota učiněná, nedal ani kouska chleba. A tak ti lidé bídu třeli, o hladu vstávali, o hladu lehali.

Přihodilo se jednou, když šla chudá žena do cizí vsi si kousek chleba dětem vyprosit, že se dala cestou podle potoka, kde byl břeh podemletý.

A jak po břehu kráčí, najednou se pod ní utrhne kus země. Jen jen se zachytila, že nepadla do potoka. A tu vidí, jak za utrženým kusem země veliký hrnec na světlo se vyvalil, plný dukátů. V radosti hned žena do klína peníze hrabala a rovnou domů. Měli po nouzi. Schovali peníze na půdu do truhly, aby o nich žádný nezvěděl. Žena pak jeden dukát vzala a šla ke kmotříčkovi, že by ráda pecen chleba. Sedlák se na ni utrhl, že nemá pro žebráky, ale jak uhlídal dukát, hned zpíval jinou. Přinesl chleba a ptal se, kde ten peníz sebrali. A žena, dobrák, všecko mu pověděla, jak tou nenadálou příhodou přišli ke jmění.

Tu sedlák, lakota, záviděl jim bohatství a povídá selce:

"Rád bych ty peníze dostal, ale jak na ně?" A selka byla ještě lakotnější než muž, hned radu našla. "Víš-li co, zabijeme v noci naši černou krávu, stáhneš z ní kůži a oblékneš i s rohy na sebe. Potom k půlnoci jdi k chalupě, zatluč na dveře, ohlas se, že jsi čert a že chceš peníze."

Sedlák poslechl a udělal podle ženiny rady. Před půlnocí byl u chalupy, na dveře bouřil a řetězem řinčel. Ten chalupník vystrčil hlavu oknem a ptá se, kdo je to a co chce.

Sedlák huhlal: "Já jsem čert a jdu si pro peníze." V chalupníkovi byla malá dušička, když viděl černou hlavu rohatou, a povídá ženě: "Slyšíš, jde si pro peníze, dej mu je, já s tím nic mít nechci." ALe žena byla kurážnější a že nedá, kdovíco prý to za šidbu.

Tak sedlák marně obcházel kolem okna, a jak bylo po půlnoci, odešel. Myslil si, že bude-li chodit denně, že je přec postraší. Přišel na druhou noc zase a se hřmotem žádal o peníze. Ale nedostal ani tenkrát nic. Chalupník však už byl tak ulekaný, že řekl ráno ženě: "Slyšíš-li, přijde-li ten čert ještě jednou, sám mu poklad vydám. Však kdovíjaké jsou to peníze." S tím úmyslem svěřil se i kmotrovi, který jakoby nic, po ránu přišel na výzvědy. Tu si kmotr myslil: "Už je vyhráno; v noci přijdu potřetí a dostanu peníze."

Toho večera po práci stál chalupník na návsi a tu jde okolo nějaký myslivecký. Zaprášený byl po cestě, utrmácený a povídá: "Člověče dobrý, nech mne u sebe na noc." Chalupník mu na to: "Jestli jen se ničeho nebojíte, rád vám dám nocleh." Myslivec řekl: "Nebojím se," a vyptával se, co a jak. Tu mu chalupník celou tu příhodu o penězích vypravoval a o čertu, který si pro ně chodí. Myslivec prosil, jen aby mu dali nocleh, že s nimi pekelného hosta chce dočkat, že strach nemá. A chalupník byl rád, že jim bude veseleji, vedl myslivce domů.

Táhla jedenáctá hodina, před chalupou zase ozvalo se řinčení a hluk. Chalupník už se chystal, že ty peníze vydá. Myslivec povídá: "Otevřte mu dveře." Žena nechtěla, jen ať ho nechají, že snad zas odejde. Tu myslivec sám se zvedl, šel a otevřel dveře. Ta obluda rohatá vstoupila do sednice a myslivec se zeptal: "Co jsi a co tu pohledáváš?"

"Já jsem čert a jdu si pro peníze!" A myslivec mu na to: "Ty jsi čert a já taky. Půjdem, kam patříme." Chytil milého kmotra a oknem s ním do povětří uletěl. V sednici jen trochu smradu a kouře zůstalo po pekelném myslivci.

Teď měl chalupník od čerta pokoj. Kmotra se přišla ráno ptát do chalupy, jestli tam kmotr nebyl, ale chalupnice povídá: "Nebyl tu už dávno; ani nepamatuji. Ale kmotřičko, stala se to divná příhoda dnes v noci u nás." A chalupnice vypravovala selce všechno. Ta hned věděla, že jejího muže čert do pekla odnesl, ani nemukla, neprozradila se. Chalupník pak z peněz nalezených koupil si pěkný statek a byl dobře živ se ženou i s dětmi.

Autor:Adolf Wenig

Zdroj:www.cist.cz