O přeukrutném hoři

Byl jednou jeden král a byl to nejbohatší a nejkrásnější král na světě. Když se nejbohatší a nejkrásnější král rozhodl, že se ožení, ucházelo se o jeho ruku sedm krásných a bohatých princezen. Protože král chtěl být také tím nejšťastnějším králem na světě, shromážděným princeznám oznámil, že si vezme tu, která z lásky kvůli němu přestojí to nejukrutnější hoře. Šest princezen se odebralo do svých komnat, jen ta sedmá, co byla trochu méně krásná a trochu méně bohatá, vyšla ven ze zámku. Jak ta šla, potkala starou žebračku, a protože její srdce tížilo přeukrutné hoře lásky k tomu nejbohatšímu a nejkrásnějšímu králi na světě, zželelo se jí i té ubohé stařenky, stáhla s ruky svůj zlatý prsten a podala jí ho. „Děkuji, ti děvenko,“ řekla žebračka: „za to, žes byla ke mně tak dobrá, ti něco dám. Vezmi tyto železné boty, toto kladivo se železnými hřeby a tento starý plášť, budeš je brzy potřebovat.“ Princezna se sice podivila, ale ty zvláštní daty od stařenky přijala.

Druhého dne král princezny přivedl k moři. Ale nebylo to obyčejné moře, tohle moře bylo z ostrých mečů. A král princeznám řekl, že ta která ho miluje tak, přejde na druhou stranu, bude jeho ženou. A sedm princezen ho milovalo tak, že do moře ostrých mečů vstoupilo, ale jen ta sedmá si nazula železné boty. Když sedmá princezna moře přešla a ohlédla se, viděla, jak ostatní princezny ze svých ran zle krvácejí, ale přesto kráčejí za ní. Princezny přešly na druhou stranu mečového moře, ale dvě z nich cestou vykrvácely.

Dalšího dne král princezny přivedl ke skleněné hoře a řekl jim, že tu, která vyleze z lásky k němu až nahoru si vezme za ženu. Princezny začaly šplhat, ale skála byla hladká, bezmocně sjížděly dolů. Tu sedmá princezna vytáhnula kladivo a železné hřeby, ty hřeby zatloukala do skály a stoupala po nich vzhůru. A když se ohlédla, uviděla, že ostatní princezny stoupají za ní. Ale rozbolavělé nohy dvě z nich zradily a ony se zřítily dolů, kde zůstaly bez života ležet.

Dalšího dne král princezny přivedl k obrovské rozpálené peci a řekl, že ta která proleze z lásky k němu tou pecí na druhou stranu, stane se jeho ženou. A princezny vkročily do stravujícího žáru, jen ta sedmá se zahalila do starého pláště. Když na druhé straně vyšla z pece nedotčena a ohlédla se, uviděla jak tam zbývající dvě princezny leží zhroucené bez života.

Tu k té sedmé princezně přiběhl král, objal ji a volal: „Tebe si vezmu, ty jsi moje vyvolená, teď jsem ten nejšťastnější král na světě!“ A konala se velká a slavná svatba, vždyť si nejbohatší a nejkrásnější král na světě bral princeznu, které pro lásku k němu vytrpěla přeukrutné hoře. Když jel královský kočár kolem hřbitova, uviděl král sedm hrobníků, jak kope sedm hrobů. Nechal kočár zastavit a se svoji nevěstou vystoupil. „Čí jsou ty hroby?“ zeptal se král. „Tyhle dva jsou pro princezny, které pro lásku vykrvácely na mečovém poli.“ řekl jeden hrobník. „Tyhle dva jsou pro princezny, které pro lásku spadly ze skleněné hory.“ řekl druhý hrobník. „A tyhle dva jsou pro princezny, které se pro lásku zalkly v rozpálené peci.“ řekl třetí hrobník. „A ten sedmý?“zeptal se král. „Ten je pro princeznu, které z lásky puklo srdce.“ zašeptala jeho nevěsta a klesla do hrobu.

A od toho času byl ten nejkrásnější a nejbohatší král také tím nejnešťastnějším člověkem na světě.