O princeznách a obyčejných holčičkách

Princezna Lia si ráda hrála v zámecké zahradě. Znala tolik tajných míst mezi hustými keři, mezi vysokými květinami, pod větvemi starých stromů - tam ji nikdy žádná z dvorních dam nenašla, tam mohla být Lia sama a hrát si chvilku tak, jak chtěla. Ta místa znal jen starý zahradník, ale ten by princeznu nikdy neprozradil. Věděl o ní, vždyť znal v zahradě každý lísteček, a často s radostí poslouchal, jak si Lia povídá. Povídá? S kým, když je tam sama? Chcete to vědět? Tak já vám to povím, jen tiše, ať princeznu nevyrušíme.

Vy si, děvčátka, možná někdy hrajete na princezny. Půjčíte si třeba maminčiny šaty, korálky, ze šátků si uděláte závoje a pak krásně tančíte a vznešeně se ukláníte, jako opravdové princezny. Lia opravdovou princeznou byla, měla plné skříně překrásných šatů, učila se půvabně pohybovat, tančit a uklánět se, ale když byla v zahradě sama, víte, na co si hrála? Hrála si, že je docela obyčejnou holčičkou, která si jen takpovídá s jinými obyčejnými dětmi. To byste ani neřekli, kolik měla Lia na zahradě kamarádek a kamarádů, i když tam nebylo ani človíčka. Lia si totiž uměla hrát a povídat s květinami.

Krásné květiny na záhoncích byly pro Liu jako královny, princezny a dvorní dámy v nádherných šatech, které kolem sebe mají plno služebnictva, nechají se zalévat, ošetřovat, opatrovat a pak kvetou velkými pestrými květy. Každý, kdo prochází zahradou, se sklání před jejich krásou. Lia květiny na záhonech také vždy pěkně pozdravila, ale spěchala, aby už byla u svých kamarádů. Víte, kdo byly v zahradě - jako - ty obyčejné holčičky a obyčejní kluci, se kterými si Lia povídala a hrála? To byly květinky, které kvetly jen tak, samy od sebe, na trávníku, u zídky nebo na cestě. Člověk se musí umět dívat, aby je vůbec našel. Ale to právě Lia uměla.

"Dobré ráno, Rozrazile, tvoje košilka je dnes tak krásně modrá... jako obloha. A jestlipak jsi viděl, jaký si Pampeliška oblékla lehoučký bílý závoj a... jé, Mateřídouško, ty už brzy pokveteš, to se těším. Už teď tvoje lístečky moc pěkně voní. Mějte se pěkně, musím se podívat, jestli tu není nějaká nová kamarádka nebo kamarád, abych je pěkně přivítala, vždyť by si jich třeba nikdo nevšiml a to by jim jistě bylo líto."

Lia dobře věděla, že i ta nejmenší květinka si v poupátku pečlivě chystá šaty, aby v den, kdy smí vykvést, všechny kolem sebe potěšila. Obdivují se jí včelky, brouci, motýli, ale lidé mají často oči jen pro květinové princezny, královny a dvorní dámy, ale těch obyčejných květinkových dětí, které jsou všude kolem nás, si nevšimnou. Není to škoda? Nechtěli byste si mezi nimi najít kamarády, tak jako Lia?

Hledejte krásu... stačí se jen správně dívat. A to vy jistě dokážete. 

Zdroj:http://cesta-zeny.webnode.sk/news/o-princeznach-a-obycejnych-holcickach/