O princezně, které ustřihli cop

Jeden obchodník měl tři dcery, ze kterých ta nejstarší a prostřední byly závistivé k té nejmladší. Otec jezdíval na cesty za obchodem a při návratu přivážel vždy každé dceři nějaký dárek, ale té nejmladší ho dával potají, aby ty ostatní dvě nežárlily. Jednoho dne otec řekl: „Dcerky, nyní jste dospělé a já vám chci obstarat manžela.“ A zeptal se té nejstarší: „Koho bys chtěla?“ „Já chci tesaře.“ „A ty chceš koho?“ zeptal se prostřední dcery. „Já chci zedníka.“ A nakonec té nejmladší: „A ty bys chtěla koho?“ „Já chci, tatínku, za manžela syna španělského krále.“ Tu se sestry rozzlobily: „No, to se podívejme! My se spokojíme se zedníkem a tesařem a ona chce syna španělského krále! No, to je ale darebačka!“

Stalo se však, že ten španělský král se nějakým magickým způsobem o přání nejmladší dcery dozvěděl a vyslal poselstvo, aby požádalo o její ruku a domluvilo sňatek, z čehož ty dvě sestry pukaly závistí. Syn španělského krále se s nejmladší sestrou oženil a vzal ji do svého paláce. Od svatby uplynul sotva měsíc, když tu mladá královna obdržela zprávu o smrti otce a sestry ji volaly domů. V její zemi panoval takový zvyk, že když někdo zemřel, ženy z domu smutku byly zavázány si ustřihnout cop. Před tím, než odjela, královský syn jí řekl: „Střez se toho zvyku, protože jestli si ustřihneš cop, bude lepší, když se nevrátíš, já už tě nebudu chtít.“ Dívka odvětila: „Neboj se, princi. Nenechám si cop ustřihnout a až se vrátím, budu stále tak krásná jako nyní.“ „Dávám ti tři dny, nesmíš se tam zdržet víc než tři dny.“ řekl princ.

Nejmladší sestra se vydala na cestu a navštívila dům svého mrtvého otce. Byla tak nešťastná a tolik plakala bolestí, že si ani nevšimnula, že jí zlomyslné sestry ustřihly cop. Uběhly tři dny a ona se vrátila do paláce, kde se jí vedlo ovšem velmi zle. Princ jí neřekl ani slovo. Večer spolu společně jedli a nemluvili, do postele šli tiší a němí. O půlnoci na dívku princ zavolal: „Vstaň, jdi k oknu a podívej se, jaké je počasí.“ Vyklonila a řekla: „Lije jako z konve, hřmí a fouká silný vítr.“ Princ řekl: „Okamžitě opusť můj dům, protože tě víc nechci!“ Ale ona se ptala: „Co jsem udělala?“ „Copak jsem ti to neříkal, že si nesmíš nechat ustřihnout cop? Nyní ti ustřihnu i ten druhý a ty půjdeš pryč, protože tě už nechci ani vidět.“ Oblékl jí mužské šaty, dal jí trochu peněz a ona odešla.

A tak mladá královna šla a šla, až dorazila do města Benátek, kde se začala sem a tam procházet pod palácem zdejšího krále. Tu ji zpozorovala dcera toho krále a otci řekla: „Tatínku, jaký krásný mladík se prochází pod naším palácem. Co kdyby nám dělal služebníka?“ Král souhlasil: „Zavolej ho, jestli bude chtít.“ Princezna na hocha zavolala: „Krásný hochu, copak tu děláte v těchto končinách?“ „Krásná slečno, hledám službu.“ odvětila nejmladší sestra. A princezna se ptala dál: „A co umíte?“ „Umím všechny práce v domě, princezno.“ Tak ji zavolali, aby šla do paláce a najali ji do služby.

Jenomže princezna se do toho mladíka velmi zamilovala a začala mu dělat nabídky k sňatku, na které ji on odpovídal: „Moje paní, já se musím držet svého, jinak mě král vyžene.“ Tak to princezna zkoušela, jak se dalo, ale ten mladík všem jejím nástrahám odolával, a tak když nedokázala splnit svůj záměr, zlostí bez sebe hocha u krále obvinila, že se na ní dopustil násilí. Král služebníka zavolal a poslal do vězení. Byl uspořádán proces, který skončil rozsudkem smrti, protože hoch nikdy nezmínil, že je fakticky žena. Když nejmladší sestru přiváděli na popraviště, zrovna v té chvíli se daleko odtud španělský princ ptal jejího ustřiženého copu, který mu zanechala. „Cope, řekni mi, jak se má moje žena?“ Cop odvětil: „V Benátkách má být oběšena.“ Princ se okamžitě vydal na cestu, a protože byl očarovaný, byl v mžiku tam. Lidé, kteří ho uviděli přijíždět, mávali rukama a volali: „Zastavte spravedlnost! Zastavte spravedlnost!“ Princ předstoupil před benátského krále a řekl: „Co učinil tady ten, který má být oběšen?“ Král mu odvětil: „Dopustil se násilí na princezně.“ Tu španělský princ odvětil: „Dobře, chci vám říct jen pár slov. Jestliže je tento opravdu muž, pak musí být oběšen, ale jestli je to žena, co uděláte té, která ji odevzdala k soudu?“ Král řekl: „Pak podle práva zemře tak, jak měla zemřít ta žena.“ Pak se král i soudci zvedli a šli to vyšetřit a nakonec konstatovali, že se jedná o ženu. Okamžitě byla vzata dcera krále a oběšena. Syn španělského krále znovu svoji ženu přijal a odvezl si ji domů, kde spolu žili šťastně až do konce svých dní