O školních strašidýlkách

Jestlipak znáte Naschválníčky, milí čtenáři? To jsou taková strašidýlka, která žijí v
oddílových klubovnách nebo taky přezimují ve sbaleném tábornickém vybavení a vylézají
vlastně jen proto, aby dělala potíže, piškuntálie a schválnosti všeho druhu. Tedy musím
podotknout, že o nich jen málokdo něco ví, protože si moc rozmýšlejí, komu se mají dát
objevit. (Tak třeba u nás je viděl jen pan spisovatel Nepil a pak už vlastně nikdo.) Jenže
abyste si nemysleli, oni to nejsou jen takové potvůrky vypečené a škodoradostné, oni mají
vlastně moc důležitý úkol. Všemi těmi naschválnostmi totiž připravují turisty a táborníky, aby
se z malých ufňukánků a nemehlíků a máminých rozmazleníček stali opravdoví táborníci,
kteří si vědí rady v každé situaci a hned tak něčeho se neleknou.
Ještě méně lidí ovšem ví, že podobní pidižvíci, přicmoudlíci, o škudibících nemluvě, se
houfně uhnízdili taky ve školách. Mají ostatně podobný úkol: vychovat ze školkových
kašičkářů opravdové školáky, takové, co zvládnou všechny nástrahy života prvňáka, druháka,
nebo dokonce třeťáka. (Ve vyšších třídách toho už mají děti na starost tolik, že naschválníčky
prostě nestíhají uvidět. Kdyby o nich někdo napsal strašidýlkovou Prvouku, byla by možná
mnohem tlustší než ta, co se z ní ve škole učíte.
Tak třeba Čepicožer strašlivý a Bačkorožrout nenasytný bydlí v šatnách a šatních
skřínkách a občas se spolčují s Rukavičníkem lichočetným a Trhorupem strašlivým. Tihle
potvorníci jsou taky nejčastější příčinou čepic ztracených zejména v období mrazu, bačkor
mizejících právě tehdy, když máte na sobě nové bílé ponožky i toho, že se Vám doma ve
skříni hromadí spousta rukavic, které jsou ale vždycky jen polovinou páru a nejčastěji
všechny levé. Zato s trhorupem válčí snad všechny maminky, když skoro obden zašívají díry
a trhance vzniklé těmi nejneuvěřitelnějšími způsoby na nejrůznějších kusech oblečení. (A to
raději ani nemluvíme o Skvrnomilovi rozmarném a Flekaťounovi poťouchlém.) Snadno si
domyslíte, že ti všichni se hlavně snaží vychovat školáky k tomu, aby si na své věci dávali
pozor a zbytečně je nikde nezapomínali. Ovšem oni také - a to je trochu překvapující -
vychovávají rodiče, aby nechali své děti naučit se odpovědnosti za své věci a obejít se občas i
bez rodičovské pomoci. Teď mi napadá, že vlastně nevím, jestli šatnová strašidýlka víc
vychovávají rodiče nebo děti?
V koutku školní aktovky nebo batohu byste zase při pozorném pátrání objevili
Sešitomačkače hravého, Svačinodrobka všudevlezlého, Rozlévače nápojového a Kramaříka
všetečného - myslím, že ani nemusíme podrobně líčit, co má každý z nich za úkol. Taky penál 
18
je místo jako stvořené pro školní strašidýlka. Často tam můžete zastihnout Tužkolama
všetečného doprovázeného jeho kamarádem Gumožroutem nečekaným. A zvlášť prvňáci by
Vám mohli vyprávět, co dovede takový Kaňkovník inkoustový cákavý, když ho pustíte z očí
(a to mi věřte, že se vyřádí nejen ve škole, ale často i v prvňáčkově domově - k malé radosti
dětí a hlavně jejich maminek).
A vůbec ze všeho nejhorší (nebo vlastně nejužitečnější) je Zapomínák veškerý, ten má na
starost hlavně výcvik školáků v tom, aby si dokázali své úkoly včas a sami zapamatovat a aby
třeba taky vyřešili nečekané komplikace a obtížné situace, které s tím zapomínáním souvisí
(například, jak si poradit přizapomenutí lístku na oběd, peněz na divdelní představení nebo
místa srazu na školní výlet.) Právě Zapomínáka možná děti nejvíc ocení, až se z nich stanou
dospělí a budou mít na starosti rodinné záležitosti své i svých dětí.
Jestli se Vám zdá, že jsou tady nějaké chyby ve psaní, možná to bude tím, že
Překvapovák programový, můj počítačový nascválníček, se snaží vychovat ze mě zdatného
uživatele PC. Už se snaží hodně let. Inu uvidíme, kdo z koho. Zatím je to nejspíš nerozhodně.