O trpaslici Troubelíně

Jeden horal si měl prý vzít za ženu dceru trpaslíka, jmenovala se Troubelína, ale před svatbou jí musel slíbit, že ji nikdy neosloví jejím vlastním jménem. Jednoho dne, bylo to v červnu, šel za prací do hory, a když pozdě večer přišel domů, jeho žena mu vyprávěla, že měla dneska opravdu těžký den, protože tuto noc bude mrznout, a tak měla plno práce s pokosením zeleného obilí, které pak složila na hromadu a tu pečlivě přikryla jedlovým chvojím. Když to muž slyšel, rozhněval se a zařval: „Ty jedna zatracená Troubelíno, cos to vyvedla!?“ Sotva to ale dořekl, žena vyrazila ze dveří a zmizela. Tu noc pak opravdu mrzlo a všem sousedům přišlo jejich mladé obilí vniveč.

Muž měl tři děti, které musel nechat doma, když šel do hory za prací. V té době přicházela každé ráno jejich matka, umyla je a učesala, takže, když přišel večer domů, našel světnici uklizenou a děti umyté a řádně oblečené. Tu se jich ptal, kdo to dělá, on přece dům pokaždé pečlivě zamyká a klíč dobře schová. Děti mu odpovídaly, že to přišla matka, která je zaopatřila. Muži se po ženě stýskalo a rád by ji poprosil o odpuštění, jen kdyby se ukázala. Tak řekl dětem, aby se matky zeptaly, jak to dělá, že se dostane do zamčeného domu. Když se na to děti matky vyptaly, odvětila jim, že přece dobře ví, kde je klíč ukrytý.

Nešťastný otec prosil jednoho přítele, aby mu dal na dům pozor, a jakmile jeho žena vejde dovnitř, má za ní zavřít dveře a zavolal ho. To se také stalo a muž utíkal do domu a poprosil svoji ženu o prominutí.

Potom spolu žili ještě mnoho let šťastně a spokojeně.