O zpívajícím rákosu

Byl jednou jeden král, který měl překrásnou dceru, a ten se rozhodl, že ji dá za manželku tomu, kdo chytí a přivede na zámek z blízkého lesa divokou svini se dvanácti selaty. Ale nebyla to jen tak obyčejná svině; tahle připravila o život nemálo mladých knížat a hrabat, všechna rozškubala a roztrhala a podupala, a teď už nebyl v zemi nikdo, kdo by se na královské námluvy hrnul. Tu se o tom doslechli také tři bratři a hned je popadla chuť, aby kvůli princezně riskovali život.

Nejdříve se námluvy vydal na ten nejstarší. Upekli mu na cestu medový koláč, který byl velký jak kolo od vozu. Když si kolem poledne z toho koláče ukusoval, přišel k němu starý žebrák a prosil: „Dej mi taky kousek, mám hlad.“ „Táhni, lumpe!“ zařval tento: „Pro tebe nenapekli!“ A bylo to! Žebrák s dlouhým nosem odtáhl. Když nejstarší bratr dorazil do lesa, kde přebývala svině, natáhl mezi stromy síť a vylezl si na jeden z nich. Tu se přihnala svině, proběhla sítí, jako by to byla jen pavučina, a byla pryč. Když nejstarší viděl, že jeho lov vyšel na prázdno, slezl ze stromu a šel domů.

Zeď přišla řada na toho prostředního. Tomu upekli na cestu koláč z bílé mouky velký jako mísa na brambory. Když si z něj kolem poledne ukusoval, přišel k němu starý žebrák a prosil: „Dej mi taky kousek, mám hlad.“ „Pakuj se ty budižkničemu!“ zařval tento: „Pro tebe nenapekli!“ A bylo to! Žebrák s dlouhým nosem odtáhl. Když dorazil prostřední bratr do lesa, kde přebývala svině, rozprostřel opět síť a vylezl si na strom. Tu se přihnala svině, proběhla sítí, jako by to byla jen pavučina a byla pryč. Když prostřední viděl, že i jeho lov vyšel na prázdno, slezl ze stromu a šel domů.

Teď se chtěl vydat na zkušenou ten nejmladší: „Já tu svini chytnu!“ Tu se mu starší bratři smáli a řekli: „Ty ubožáku, ty nechytíš ani kočku a troufáš si na divokou sviní?!“ Ale nejmladší nedal jinak než, že půjde, a tak mu na cestu upekli koláč z popela velký jako dlaň. Když si kolem poledne z toho koláče ukusoval, přišel k němu starý žebrák a prosil: „Dej mi taky kousek, mám hlad.“ „Jen si vezmi, “ řekl chlapec a koláč mu podal: „ale je jen z popela.“ Stařec si ale nechal chutnat, a když chtěl jít hoch dál, řekl mu: „Tvoji bratři mě nechali hladovět, proto nemohli svini chytit, ale protože tys mě nasytil, pomohu ti. Vezmi si tenhle hedvábný provaz a až budeš v lese, tak zavolej: Barko! Barko! Svině hned přiběhne i se svými dvanácti selátky. Ovaž ji provaz kolem krku a ona za tebou půjde, kam budeš chtít!“ Tak to hoch udělal a stalo se, jak stařec řekl. Protože už byl večer, zavedl svini se selátky nejprve domů, kde jí sundal provaz a zavřel do chlívku a šel spát. Jeho bratry zatím sžírala velká závist, protože mu nepřáli princeznu.

Když se tedy nejmladší bratr druhého dne vydal ke králi, aby mu přinesl dobrou zprávu, že chytil svini i selátka, jeho bratři si na něho cestou počíhali, přepadli ho a zabili. Pak vykopali hrob a svého bratra zahrabali. Doma se hrnuli do chlívku, aby svini se selátky zavedli ke králi, ale té se, když neměla na krku hedvábný provaz, vrátila její velká divokost a síla, vyrazila z chlívku ven a utekla i se selaty zpět do lesa. Tu bratři pochopili, že princeznu nedostanou, a tak nikomu nic neřekli a svůj zlý skutek drželi v tajnosti.

Na hrobě zavražděného hocha vyrostl vysoký rákos, ze kterého si jednoho dne královský ovčák udělal píšťalku, a když na ni poprvé zapískal, měl se rákos ke zpěvu: „Poslyš, ovčáku sličný, jakou píseň ti zazpívám!“ a vyzpíval celý ten smutný příběh, jak jeden chytil svini, jak ho bratři zabili, jak ho zakopali a v lese ponechali, a to všechno kvůli svini. Když to ovčák slyšel, běžel s píšťalkou rovnou ke králi. Král vzal píšťalku, zafoukal a tu se rákos rozezpíval: „Poslyš, králi mocný, jakou píseň ti zazpívám!“ a zpíval přesmutnou písničku o jednom, jak chytil svini, jak ho bratři zabili, jak ho zakopali a v lese ponechali, a to všechno kvůli svini.

Král hned poručil, aby se shromáždili všichni lidé v jeho říši a každý zafoukal. Tak to udělali všichni po řadě a rákos každého oslovil jménem a pak mu zazpíval tu smutnou písničku o jednom, jak chytil svini, jak ho bratři zabili, jak ho zakopali a v lese ponechali, a to všechno kvůli svini. Nakonec přišla řada i na oba bratry. Jakmile zafoukal ten první, dal se rákos do zpěvu: „Poslyš, bratře milý, ty který jsi mě zabil, jakou píseň ti zazpívám!“ A zpíval, jak jednoho zabil, v lese ponechal, a to vše kvůli svini. Teď musel vzít píšťalu i ten druhý a ta se dala do zpěvu: „Poslyš, bratře milý, ty který jsi mě zakopal, jakou píseň ti zazpívám!“ A zpíval, jak jednoho zakopal, v lese ponechal, a to vše kvůli svini. Král nechal oba bratry zadržet a odvést je před soud, kde svůj zločin přiznali a byli oběšeni.

Už se však nikdy nenašel nikdo, kdo by zkoušel divokou svini chytit, a tak musel pyšný král přihlížet tomu, jak krása jeho dcery nakonec bez užitku uvadla