Obr

V jedné daleké zemi, hluboko v lese, žil v jeskyni veliký obr. Bylo tu celkem živo, všude plno zvěře, každou chvíli sem zavítali lidé. Tak to šlo nějaký čas, až někdo z lidí velkého obra zahlédl. Pověst o něm se rychle rozkřikla, lidé se začali bát a lesu se každý obloukem vyhnul. Dokonce i zvířata jakoby se před ním schovávala.

Najednou všechno utichlo a obrovi začalo být moc smutno. Nakonec z toho onemocněl a ležel ve své jeskyni zcela sám a opuštěný. Jednou, když tvrdě usnul, zdál se mu sen, že v nedaleké zemi žijí také obři a mají dceru, kterou by si mohl vzít za ženu. Obr se pomalu uzdravoval a pořád myslel na ten svůj sen, až se rozhodl že se do té země podívá.

Vydal se na cestu, ale i přesto, že dělá obr velké kroky, trvala mu cesta celý týden. Najednou poznával to místo, o kterém se mu zdálo. Bylo to menší město, a lidé chodili sem a tam. Zůstal překvapeně stát a nevěděl co má dělat, aby je nevyděsil. Ale jaké bylo jeho překvapení, když mu sami začali mávat na pozdrav a vlídně se na něho usmívali. Dodal si odvahy a zeptal se „Jestli tu někde bydlí rodina obrů?“

Ochotně mu ukázali cestu, která vedla do blízkého lesa. Po chvilce uviděl prostornou jeskyni, ve které bydleli obři a vypadali úplně stejně, jako v jeho snu. Velice mile ho přivítali a za chvíli si ho oblíbili, nejvíce však jejich dcera. Za krátký čas se konala svatba. A pozvali všechny lidi z města, kteří se jich nebáli, protože věděli, že i když jsou jiní, tak jsou milí a hodní. A tak tam obří rodinka žila šťastně a dlouho a jestli neumřeli tak tam žijí dodnes.