Obři na Edelštejnu

V hlubokých lesích nedaleko města Zlaté Hory stával pyšný hrad Edelštejn. Měl tak mohutné zdi, jaké by nedokázaly zbudovat slabé lidské ruce. Hrad prý postavili obři, kteří přišli do kraje, nikdo neví kdy a odkud. Lidé se před nimi třásli a Edelštejnu se z daleka na hony vyhýbali, a když zaslechli dunivý krok obrů, bezhlavě prchali a skrývali se, kde se jenom dalo. Avšak brzy se ukázalo, že obři nejsou zlí. Pravda, vypravovali se za kořistí daleko od hradu, ale spadeno měli jenom na majetné šlechtice, ty lapali a brali jim jejich bohatství, beztoho nespravedlivě nabyté. Vesničané z okolí se o tom záhy přesvědčili a pomáhali obrům chytat boháče a vodili je na hrad, takovou spolu uzavřeli úmluvu. Na Edelštejnu museli zajatci zůstat tak dlouho, dokud je příbuzní za veliké peníze nevykoupili. Ty peníze pak připadly nejchudším lidem po dědinách. Takto prý obři hospodařili na Edelštejnu drahná léta, až jedné noci zmizeli, aniž se ví kam, ráno už je vesničané na hradu nezastihli.
Po odchodu obrů Edelštejn zpustl, dlouhý čas zůstal opuštěný a zanedbaný. Až se zalíbil loupežníkům, pro jejichž nekalé řemeslo měl znamenitou polohu. Hrad jakžtakž zvelebili a usadili se v něm. Od těch dob si nebyl na obchodní cestě pod hradem nikdo jist majetkem ani životem. Přepadali každého a brali všechno, co jim přišlo pod zobák, a komu se to nezamlouvalo, tomu jednoduše prohnali kuli hlavou. Tak tam vládli krutě a nespravedlivě a nikdo se jim neopovážil postavit. A přece na ně lidé vyzráli.
Loupežníci nejraději číhali na vozky, vezoucí z Uher víno, které se ve Slezsku nerodí. Velice totiž ctili ušlechtilou révovinu, té dali v lesní pustině přednost i před zlatem a drahými kameny. Obyvatelé okolních vesnic, kterým se už pořádně zajídala krutovláda lupičů, to o nich věděli a smluvili se, že na této slabosti lapků založí plán, jak nezvané panstvo z Edelštejnu vykouřit.
Tenkrát bylo zrovna parné léto, až keře usýchaly a šindele na střechách praskaly ..... hotový suchopár! Lidé už ani nepamatovali, kdy naposled sprchlo, vlhko dávno vsáklo do země a půda pod nohama zrovna prášila. A nad krajinou se stále klenula bezoblačná obloha a všechno živé na zemi počínala sužovat žízeň. Tehdy roznesli vesničané po kraji zprávu, že po obchodní cestě pod hradem poveze kolona vozů náklad nejlepšího vína. Zpráva se samozřejmě donesla i na hrad a loupežníci se těšili, jak se v tom horku napijí.
Povozy se sudy vína vskutku přijely. Vozkové halasili, že by je na Edelštejnu museli zaslechnout, i kdyby byli hluší. Loupežníci si ovšem nedali ujít takovou příležitost, karavanu přepadli a s velikou slávou sudy s vínem odkouleli na hrad.
Hned na nádvoří vyrazili z beček zátky a pustili se do hodokvasu. Ale nevypili mnoho a již upadli jeden po druhém do hlubokého spánku, podobného spíše mdlobě. Chytří venkované totiž namíchali do vína uspávači prášek a ten lapky sklátil. Zatím se k hradbám připlížili chasníci ze vsi, a protože věděli, že s prázdným měchem čerta nezabiješ, vyzbrojili se cepy a vidlemi, a co kdo měl v hospodářství po ruce, a v pravou chvíli vtrhli do hradu. Loupežníci leželi na nádvoří jako hrušky v poli, mohli je všechny do pytle sesypat! A že se ti dědinští bohatýři uměli pořádat s pány lapky ..... loupežníci spláceli hřbetem všechna příkoří, ani jeden neunikl! Veliký dým tehdy lehl na krajinu a hlásil zánik hradu Edelštejnu, jenom trosky hradeb svědčily, že se tu kdysi vypínal pyšný hrad .....
Když se vypořádali s lupiči, tím více vzpomínali vesničané na hodné obry ..... Ti by jim dali. Všichni želeli jejich odchodu, snad by se dokonce vydali, aby je . přivedli zpět, ale nikdo nevěděl, kde je hledat.
Inu, darmo se neříká! že na každé legendě bývá zrnko pravdy. Což se za panování Jiřího z Poděbrad nestal správcem Edelštejna Jan ze Žerotína, který prý vynikal vysokou postavou? Tento Jiříkův hejtman měl spadeno na vratislavského biskupa a jeho spojence a nejednou držel na hradu jako rukojmí bohaté vratislavské měšťany. Což nemohla tato skutečnost podnítit lidovou fantazii, že si posádku Edelštejnu přeměnila na hodné obry, co přinášejí chudině dobro a spravedlnost?