Odměna a trest

V jedné vsi žili dva sousedi, ten bohatý měl sto ovcí a ten chudý jen tři. Jednoho dne řekl chudý, protože sám neměl žádnou pastvinu, tomu bohatému:
„Dovol, aby se mé ovce pásly s těmi Tvými, ani to nepocítíš.“ Boháči to nebylo pravda vhod, ale nakonec přivolil, a tak chuďasův synek vyhnal jejich tři ovce na pastvu ke stádu boháče a zůstal u nich na stráži. Za nějaký vzkázal zdejší král tomu bohatému, že si od něj přeje tučnou ovci. Boháč nemohl krále odmítnout, ale bylo mu zatěžko ztratit jednu ze svých ovcí, a tak pacholkům poručil, aby chytili jednu z těch chudákových a tu předali královým sluhům. Pasáček velmi plakal, když jeho ovci vlekli pryč. Za nedlouho si král přál druhou ovci, a tak boháč pacholkům opět poručil, aby vzali z těch chuďasových. Tak se stalo a pasáček plakal ještě víc, a když ovci odvedli pryč, pomyslel si:
„Král bude brzy chtít další ovci a pacholci bohatého souseda Ti vezmou i tu poslední. Lepší bude, když s ní zavčas utečeš!“ A bylo to!
Hoch s ovcí odešel daleko předaleko, až k jedněm vysokým horám, kde bylo dostatek pastvy a také čerstvá voda a jeho ovci se tam vedlo dobře. Mezitím si jeho otec řekl:
„Měl by ses vydat na pastvinu a podívat se, jak se daří hochovi i ovcím.“ Když ale přišel ke stádu a vyptával se pacholků na chlapce, Ti mu pravili:
„Dvě z Tvých ovcí jsme na příkaz našeho pána poslali králi a s tou poslední hoch utekl do světa.“ Tu chuďas zanaříkal a řekl:
„Kdepak ho mám teď hledat?“ A vydal se ihned synka hledat, i když neměl žádnou stopu.
Chodil světem a jednoho dne se zeptal slunce, zda by mu mohlo ukázat cestu k jeho chlapci. Ale slunce nevědělo. Potom šel tedy k divokému vichru, zda neví, kde se zdržuje jeho syn.
„Arci, že to vím, zrovna tam letím, vezmu Tě s sebou!“ S těmi slovy ho vichr popadnul a než se chuďas nadál, byl na horách u svého syna, který tam žil v hlubokém údolí, kam celé dny nezabloudilo slunce. Chuďas se zaradoval, když hocha viděl a slyšel, jak zachránil ovci.
„Nyní tu zůstaneme oba,“ řekl otec „a budeme o ni pečovat, vždyť je to naše jediné bohatství.“
Po nějakém čase se událo, že přes hory kráčeli dva poutníci a zastavili se u chuďase, aby u něj přenocovali; nebyl to nikdo jiný než Ježíš Kristus a Svatý Petr. Tu Kristus pravil:
„Putujeme z velké dálky a jsme tak unavení a hladoví, že snad umřeme, pokud brzy nesmíme alespoň kousek masa.“ Tu se chuďas slitoval a pravil:
„To Vám mohu lehce pomoci!“ Rychle přivedl ovci, zabil ji, rozdělal oheň a upekl pro své hosty pěkný kus masa a chutnalo jim výtečně. Po hostině Kristus chlapci řekl, aby posbíral kosti a všechny položil do ovčí kůže, což učinil a potom se všichni uložili společně ke spánku. Brzičko ráno Petr a Kristus vstali, požehnali chuďasovi i hochovi a potichu odešli.
Když se chudák i jeho synek probudili, uviděli kolem sebe obrovské stádo ovcí a v jejich čele stála ovce, kterou předešlého večera zabili, docela živá a zdravá a na čele měla cedulku, na které stálo psáno:
„Všechny náleží Tobě a Tvému synkovi.“ A okolo stáda pobíhali tři psi a přátelsky vrtěli ocasy. Chuďas se nemohl samou radostí a štěstím udržet a s celým stádem se vydali domů. Celá vesnice se seběhla, když tam dorazili, aby si prohlédla tolik krásných ovcí. Chuďas musel znova a znova vypravovat, jak skrze ty dva ubohé poutníky přišel k takovému bohatství.
Bohatý soused neměl celé dny pokoje a myslel si:
„Když je to tak, já získám daleko víc!“ Vyšel ven a nechal svolat všechny žebráky a poutníky, co jich kde bylo, zabil všechny svoje ovce, upekl maso a nuzáky tím pohostil. Potom nechal pečlivě sesbírat všechny kosti a poskládat je do ovčích kůží. Potom se s těmi chudáky uložil k spánku, ale nemohl usnout, neboť se v mysli stále zaobíral tím, kolik za těch svých sto ovcí dostane, když chuďas dostal sto za jednu. Když se konečně rozednilo, vyskočil a chtěl obrovské stádo přepočítávat, ale v kůžích ležely jen ohlodané kosti.
„Aha,“ pomyslel si „háček bude v tom, že ti nuzáci musejí pryč!“
„Vstávejte!“ rozkřičel se „Holoto, ať už jste pryč!“ Ale ani pak se nic nepohnulo, ačkoli slunce stálo již vysoko na obloze, jeho ovce byly pryč a nechtěly se zestonásobit. Boháč naříkal a proklínal svůj osud, neboť přišel o všechen svůj majetek, a tak nakonec šel a utopil se.
Ten chuďas ale zůstal bohatý a šťastný .....

Zdroj: www.abatar.cz