paleček 2

Žili jednou stařík se stařenkou. Jednou krájela stařenka zelí do pirohů, nůž jí sklouzl a uřízla si palec; hodila jej tedy za kamna. Najednou se stařence zdá, že někdo za kamny říká:
„Matičko, vyndej mě odtud!“ Stařenka se ulekla, pokřižovala a ptá se:
„Kdopak jsi?“
„Já jsem Tvůj synek, narodil jsem se z Tvého palce!“ Stařenka ho vytáhla, dívá se, chlapeček je malilinký, droboulinký, sotva je ho od země vidět. Nazvala ho tedy Palečkem. „Kde je můj tatíček?“ ptá se Paleček.
„Jel na pole orat.“
„Půjdu za ním, pomohu mu.“
„Běž, děťátko, běž!“
Paleček přišel na pole.
„Pomoz pánbůh, tatíčku!“ Stařík se rozhlédne kolem a povídá:
„Co je to za zázrak? Slyším lidský hlas a nikoho nevidím. Kdo to se mnou mluví?“
„Já, Tvůj synek!“
„Ale vždyť já jaktěživ žádné děti neměl!“
„Právě jsem se narodil; matička krájela zelí do pirohů, uřízla si palec, hodila jej za kamna a tak vznikl Paleček. Přišel jsem Ti pomoci s oráním. Sedni si tatíčku, sněz, co bůh dal, a odpočiň si trošičku!“ Stařík se zaradoval, sedl si a obědvá. Ale Paleček vlezl koni do ucha a začal orat. Dříve však otci nakázal:
„Kdyby mě někdo chtěl koupit, jen mě klidně prodej, však se neztratím, vrátím se domů zase zpátky.“
Jede kolem pán, kouká, svému zraku nevěří: kůň jde, pluh oře, ale člověk nikde!
„To ještě oči neviděly ani uši neslyšely, že by kůň oral sám!“
„Copak jsi oslepl?“ ozval se stařík. „To oře můj syn!“
„Prodej mi ho!“
„Nic, neprodám, vždyť nemáme na světě jiné potěšení než jeho.“
„Jen mi ho prodej, dědečku,“ naléhal pán. „Nu tak dej tisíc rublů a bude Tvůj!“
„Co, tak mnoho?“
„Však sám vidíš; chlapec je malý, ale sporý. Běhat umí jako srnka.“ Pán zaplatil tisíc rublů, sebral chlapce, posadil si ho do kapsy a jede domů. Ale Paleček mu zaneřádil kapsu, prokousal díru a utekl.
Sel a šel, až ho zastihla tmavá noc. Schoval se do trávy při cestě, leží a chystá se ke spánku. Jdou kolem tři zloději.
„Buďte zdrávi, chlapci!“ povídá Paleček.
„Buď zdráv!“
„Kam jdete?“
„K popovi.“
„Proč?“
„Ukrást býka.“
„Vezměte mě s sebou!“
„K čemupak Ty se hodíš? My potřebujeme takového chlapa, aby dal takovou ránu, že dušička z těla vyletí.“
„Však se Vám budu také hodit. Podlezu vrata a otevřu Vám.“
„To je věru záslužná práce! Pojď tedy s námi!“
Tak přišla čtveřice k bohatému popu. Paleček podlezl vrata, otevřel je a povídá:
„Vy, kamarádi, počkejte na dvoře. Já vlezu do stáje, vyberu nejlepšího býka a vyvedu Vám ho.“
„Dobrá!“ Vlezl do stáje a křičí z plna hrdla:
„Kterého býka mám ukrást, toho hnědého, nebo toho černého?“
„Nedělej hluk; ukradni toho, který Ti přijde pod ruku!“ Paleček vyvedl takového, že bys lepšího v celé vsi nenašel. Zloději přihnali býka do lesa, zařízli, stáhli kůži a dělí se o maso.
„Nu, kamarádi,“ povídá Paleček, „já si vezmu vnitřnosti. To je pro mne až dost.“ Vzal vnitřnosti a vlezl do nich, že se tam vyspí a ukrátí si noc; zloději se podělili o maso a rozešli se ke svým domovům.
Přiběhl hladový vlk a sežral vnitřnosti i s chlapečkem; ten sedí živý ve vlčím břiše, ale smutno mu není. Vlku se však začalo špatně dařit! Vidí stádo, ovce se pasou, pastýř spí, ale sotva se přikrade, že odnese ovci, zakřičí Paleček z plna hrdla:
„Pastýřku, pastýřku, oveček tatíčku! Spíš a vlk Ti krade ovce!“ Pastýř se probudí, vrhne se na vlka s klackem, ještě psy poštve a ti ho škubou, až chlupy lítají! Sotva chudák stačí utéci.
Vlk úplně zhubl, hladem skoro umírá:
„Vylez!“ prosí Palečka.
„Dones mě domů k otci a k matce, potom vylezu!“ Vlk utíká do vsi a skočil přímo staříkovi do jizby. Paleček hned vylezl vlkovi z břicha, chytil vlka za ocas a křičí:
„Bijte ho, chlupáče šedivého!“ Stařík popadl hůl, stařenka druhou a dali se do vlka; zabili ho, stáhli kůži a udělali z ní pro synka dlouhatánský kožich. A pak žili šťastně až do smrti.