Pán a čert

Jednou si pán vyšel ze svého statku do polí podívat se, jak robotníci pracují. Dohnal ho po cestě čert a přidal se k němu svým kulhavým krokem. Pán se polekal, ale potom si řekl:
Jen ať jde s mnou. Až robotníci uvidí, že sám čert je mým kamarádem, budou se bát ještě víc.
Když tak kousek ušli, uviděli chlapce, jak pase prasata. A tu se najednou největší vepř oddělil od stáda, vlezl do brambořiště a začal rozrývat rypákem řádky. Pastuška za ním, co mu nohy stačí, mává dlouhým proutkem a div nepláče:
„Ďas Tě vzal. Všechnu nať rozmačkáš!“
Pán šťouchl čerta loktem a řekl:
„Máš štěstí. Sám pasák Ti dává nejlepšího vepře. Proč si ho nevezmeš?“
„I já bych rád, ale nemohu,“ odvětil čert. „To nešlo tomu chlapci od srdce, křičel proto, že se Tě bál. Vždyť Ty mu za každou zničenou bramboru přeměříš záda holí.“
Pán a čert šli dál. Když míjeli selské políčko, uslyšeli plakat malé děťátko. Hned vedle žala jeho matka žiti. Klasy byly nalité k prasknutí, co nevidět začnou sypat. Však se ta žačka také činí! A děťátko pláče dál, jako by mu k hrdlu sahal.
„Ach Ty moje hoře!“ vyrvalo se matce z prsou. „Táta celý boží den ohýbá hřbet na panském, sama samotinká se musím starat o všechno, a Ty mi tady ještě budeš drásat srdce? Aby Tě všichni čerti vzali!“
Pán šťouchl znova do čerta.
„Slyšíš? Matka Ti sama dává své dítě. Kdyby na mně bylo, já bych chlapce vzal a vychoval z něj čeledína, který by mi zadarmo sloužil.“
„Já bych také bral,“ čert na to, „ale nemohu. Neřekla to od srdce. Jen se ohlédni!“
Pán se otočil a vidí: matka odhodila srp, vzala synáčka do náruče, hladí ho a celuje. Pán s čertem šli dál. A už tu jdou na panská pole. Robotníci sekají pšenici, hlavy ani nezdvihnou. Kosy se jim v rukou jen míhají. Tu kdosi zahlédl pána.
„Podívejte,“ říká ostatním, „pán se tu plete. Že on nás zase začne popohánět holí! Aby ho čert do horoucího pekla odnes!“
Teď šťouchl do pána čert:
„A tohle je na Tebe!“
„Co to povídáš?“ zděsil se pán. „Neposlouchej je. Je to takový pronárod. Tlachají, co jim slina na jazyk přinese, jen aby nemuseli dělat.“
„Ó né,“ pravil čert. „Tohle bylo od srdce. A když je to tak, jsi můj.“
Popadl pána za krk, zkroutil ho jak beraní roh a vsrčil do své mošny. Potom rozvířil vichr až do samého nebe a odletěl i s pánem rovnou do pekla.