Pan učitel z Cinkoty

Před dávnými lety objevili vesničané během těžké práce na stavbě v zemi velký kus kamene, na němž byla napsána prastarým písmem zajímavá zpráva. Z ní se osadníci dověděli, že kdysi dávno bývalo v Cinkotě místo ubohého kostelíka nádherné opatství. Místnímu panu faráři se myšlenka opatství natolik zalíbila, že mu nedala minuty, aby oka zamhouřil. Kudy chodil, stále o ní přemýšlel. Nakonec si vzal do hlavy, že s tím nápadem pojede za panem králem Matyášem na hrad na Budín.
To také učinil, vydal se na cestu ke králi Matyášovi. Tam hned přednesl svoji prosbu, aby pan král ráčil milostivě opět povýšit jeho kostelík na opatství. To by prý přineslo jeho obci mnoho radosti a užitku.
„Vyslechl jsem Tvoji prosbu a zdá se mi, že jsi hoden stát se opatem, musíš ale správně zodpovědět tři moje otázky, pak budeš povýšen na opata,“ pravil král.
„Och, zodpovím určitě co nejlépe podle svého nejlepšího vědomí a svědomí,“ na to pan farář.
Král říká:
„Zde jsou tři otázky: Co si teď myslí král? Kde vychází slunce? A jakou cenu má král?“ Pana faráře přepadly obavy, zda bude umět odpovědět, proto nejprve mlčel a pak povídá:
„Milý pane králi, Vaše otázky jsou tuze těžké, potřeboval bych nějaký čas na rozmyšlenou.“
Matyáš byl velice velkorysý a dopřál panu faráři celý měsíc času k přemýšlení.
To ale nebylo faráři stejně nic platné. I kdyby se mu hlava rozskočila, nenapadalo ho žádné vhodné a rozumné řešení.
Místnímu učiteli po nějaké době, připadalo mu, že je pan farář poslední dobou čím dál zasmušilejší. Učitel byl sám veselé povahy a vadila mu farářova špatná nálada. Ptal se ho proto, co je toho příčinou. Farář mu pak převyprávěl celý příběh.
„Och, pane faráři, ničeho se nebojte, zůstaňte pěkně v klidu, já si obleču Vaše nejlepší šaty a půjdu ke králi. Rád mu vaším jménem zodpovím všechny otázky.“
To nemusel říkat dvakrát. Farář hned radostně souhlasil.
Uplynul právě měsíc, učitel si oblekl farářovy šaty a vydal se na cestu na královský hrad do Pešti. Ve velkém sále k němu promluvil král Matyáš :
„Tak nyní chceme slyšet Tvé moudré odpovědi. Co si právě myslím?“
„Nic jiného než že před Vámi stojí farář z Cinkoty. Přitom je to jen učitel.“ Král vykulil oči, ale uznale pokynul.
„Odpověď byla v pořádku. Ale víš, kde vychází slunce?“
„Přirozeně! Pro Vás na Budíně, pro mne v Cinkotě.“
„Máš pravdu a poslední otázka. Jakou mám cenu?“
„Náš pán Ježíš Kristus byl prodán za 30 stříbrňáků, proto si myslím, že jste hoden 29 stříbrných.“ Tu se král z celého srdce zasmál těmto chytrým odpovědím a hned slíbil, že se Cinkota opět stane opatstvím. Chtěl, aby se učitel stal prvním opatem. Učitel za tuto čest poděkoval, ale nechtěl ji přijmout. Chtěl pro sebe pouze jediné, aby král v Cinkotě zavedl tuplák (dvojnásobný půllitr), protože jeho pohár je vždy velmi rychle vyprázdněn, rychleji než u ostatních v hospodě. Tak vznikl velký půllitr tuplák pro potěšení všech milovníků dobrého vína.