Pekelná výpomoc

Kdysi dávno vezl jeden chudičký sedlák dříví z lesa a uvízl v díře na cestě tak nešťastně, že se nedokázal hnout z místa. Když se tak zbůhdarma namáhal, přišel k němu nějaký neznámý muž a pravil: „Já ti z té šlamastyky pomohu, když mi slíbíš, že mi dáš to nejnovější ze svého domu, přijdu si pro to za dvacet let.“ Sedláka napadly akorát ty nové dřevěné lžíce, které před nedávnem koupil, a bez dalšího je tedy slíbil a hned to také sepsali. Potom mu cizinec opravdu uvízlý vůz i s kravami vytáhnul a šel pryč. Ale když přišel sedlák domů, ke svému úleku se dozvěděl, že se mu v tom a tom čase narodil synek, a tak ihned pochopil, že tomu zloduchovi upsal své vlastní dítě. Běžel k faráři a vyjevil mu svůj hříšný čin. Tento ho však utěšoval a pravil: „Vychovávej svého syna ve vší počestnosti a zbožnosti, pak nad ním peklo nebude mít žádnou moc.“ To sedlák slíbil a také to svědomitě vykonával, ale před dítětem nedokázal svůj smutek dlouho utajovat. Hošík na něj naléhal a neustále se vyptával: „Tatínku, proč jste stále tak smutný?“ A tak mu sedlák jednoho dne vše vypověděl. „Nestrachujte se o mne, otče,“ řekl hošík: „ďábel mi nebude moci nic udělat, když se ostříhám zlého, pan farář mi to říkal.“

Když bylo jinochovi dvacet let, šel k faráři a žádal ho o radu, co si má s tou pekelnou záležitostí počít. Farář mu poradil, aby se ustavičně modlil, protože to nemohou ďáblové vystát. Potom se hoch vydal na cestu do pekla, neboť nechtěl čekat, až si ho čert odvede. Když ušel kus cesty, tu pojednou uviděl obrovský strom se zlatým ovocem, pod kterým seděl ve zbroji oděný muž. Zpočátku se vylekal, ale když viděl, že se ozbrojenec nehýbá, odvážil se přijít blíže. Neznámý mu pak vyprávěl příběh svého života, že kdysi. býval velký loupežník, a proto je zakletý pod tímto stromem, každé zlaté jablko je jeden z jeho smrtelných hříchů, v zemi jsou ukryty obrovské poklady, které získal loupežemi a vraždami; a tady drží nekonečnou stráž a nemůže zemřít, dokud se za jeho duši nepomodlí čistý a nevinný jinoch ve věku dvaceti let. „Jestli jsi ten hoch ty, modli se za mne a až tu více nebudu, vyzvedni ze země ty obrovské poklady, potom bude kletba zlomena.“

Hoch mu to s upřímným srdcem slíbil a putoval dál, až konečně dorazil do pekla. Hned u pekelné brány se začal modlit a vešel dovnitř. Když ho ďáblové uslyšeli, o překot odtamtud prchali, a jak postupoval stále hloub a hloub, stáhli se pekelníci do nejposlednějšího pekelného kouta, ale ani tam se necítili před jeho modlitbou příliš bezpeční. Tu se spolu radili a jeden druhého se ptali, kdo je ten nebezpečný člověk a co si s ním počnou. Tu jednomu starému čertovi přišla na mysl smlouva, kterou uzavřel před dvaceti léty se sedlákem, a řekl: „Ten cizinec nebude nikdo jiný než jeden hloupý selský synek, kterého jsem získal od jeho otce před dvaceti léty. Bohužel jsem na něj ani zapomněl, a tak vyrostl v bázni boží, ale počkejte, já s ním hned zatočím!“ S těmi slovy se starý čert vzmužil a šel hochovi v ústrety, hodil mu k nohám smlouvu a řekl: „Běž ihned domů, daruji tě tvému otci!“

Tohle nemusel hochovi říkat dvakrát, neboť mu šel mráz po zádech, když viděl všechno to mučící náčiní, kleště, kotle plné vařícího oleje a ten pekelný oheň a slyšel to naříkání a skřípání zubů zatracených duší. Rychle zvednul smlouvu a obrátil se k domovu, zatímco se ďáblové radovali, jak šikovně se ho zbavili. Když hoch přišel k tomu obrovskému stromu, ten se pojednou sesypal a ten zbrojenec padnul k zemi a na jejich místě byly jen dvě hromádky popela. Potom hoch kopal, jak mu muž řekl, a našel obrovský poklad. S tím pak putoval domů a jeho rodiče se velmi radovali, když ho opět viděli.

Z toho pokladu dal jeden díl panu faráři jako poděkování za jeho učení, druhý díl daroval kostelu a třetí si ponechal pro sebe a své rodiče. Stal se z něj bohatý muž a jeho majetek se rozmnožoval stále víc a náš Pán ho požehnal i na dětech a dětech jeho dětí, ze kterých se stali také počestní a bohabojní lidé.