Plešáček a jeho šest závistivých bratří

Jeden sedlák měl sedm synů. Šest bylo hloupých a závistivých a ten sedmý byl veselý a měl tuze chytrou hlavu. Tak chytrou, že mu s ní od samé chytrosti slezly všechny vlasy. Měl pleš až na záda, říkali mu proto Plešáček. Když sedlák umíral, odkázal každému synovi telátko:
„Starejte se o svá telátka a paste je dobře. Vyrostou z nich krávy a budou Vás živit.“
Otec zemřel a bratři se o svá telátka starali a dobře je pásli, jak jim otec nakázal. Jednou však Plešáček onemocněl, a poprosil proto bratry, aby jeho telátko vzali na pastvu sebou. Bratři vzali telátko, ale jak byli za vsi, shodili je do hluboké, opuštěné studně. A Plešáčkovi večer řekli, že tam telátko spadlo samo.
Plešáček si domyslel, že závistiví bratři telátko naschvál hodili do studně, ale přece jenom se šel jenom ke studni podívat. A spatřil tam velblouda, který se zaběhl od nějakého stáda. Plešáček nechal telátko telátkem, protože by mu už stejně nemohl pomoci a odvedl si domů velblouda.
Divili se bratři, kde přišel k velbloudovi, a on jim odpověděl:
„Šel jsem ke studni, kam mi spadlo telátko, pomodlil jsem se, aby telátko zase ze studně vyskočilo, a zatím vyskočil velbloud. Tak jsem si velblouda přivedl domů.“
Jak to bratři uslyšeli, hned zahnali svoje telátka ke studni a všechna je tam naházeli. Pak si klekli a modlili se celý den, až do noci. Ale žádný velbloud nevyskočil. Bratři poznali, že je Plešáček ošidil.
Rozhněvali se na něho, běželi domů a zapálili mu chalupu. Jen taktak, že Plešáček neuhořel a holý život zachránil. Ale nenaříkal. Vzal dva pytlíky, do jednoho nasbíral ze spáleniště uhlíky, a do druhého popel a šel do msta. Postavil se na náměstí a začal vyvolávat, že prodá dva pytlíky stříbra. Šel okolo boháč, a že stříbro koupí. Plešáček mu povídá:
„Prodám, ale s jednou podmínkou. Pytlíky smíš otevřít až doma, jinak se Ti stříbro změní v uhlí a popel. je to kouzelné stříbro.“ Boháč souhlasil, dal za pytlíky Plešáčkovi hromadu peněz a ten si za ně postavil nový dům, nakoupil celé stádo velbloudů a ještě mu zbylo. Bratři se tuze divili, kde vzal Plešáček tolik peněz, a on jim všechno po pravdě pověděl.
Bratři honem zapálili své chalupy, nacpali do pytlů uhlíky a popel za spáleniště a spěchali do města. Postavili se na náměstí a začali vyvolávat, že prodají stříbro, ale nikdo že se nesmí do pytlíku podívat dřív než doma, protože je to stříbro kouzelné a proměnilo by se v uhlí a popel. Šel okolo zase boháč, kterého Plešáček napálil, a jak uslyšel, že zas někdo prodává kouzelné stříbro, rozzlobil se, vzal hůl a namlátil bratrům, co se do nich vešlo.
A závistiví bratři neměli nic. Ani telátka ani chalupu, jen plná záda modřin. A tak to má být. kdo jinému škodí, sám by měl trpět!