Pohádka o Honzovi a kobylím vejci

V jedné vesnici žil sedlák se svou ženou. Měli starou kobylu, která už nezastala tolik práce, a tak říká jednoho dne sedlák: „Ženo, měli bychom si pořídit nějakou novou kobylu, tahle už nemůže ani tahat.“ Měli pacholka Honzu a ten jim radil: „Co byste kupoval novou kobylu, je lepší sám si hříbě vychovat!“

„A jak?“ Ptal se sedlák.

„To já vám poradím. Sežeňte kobylí vejce, nasaďte ho pod kobylu a můžete si sami hříbátko vychovat podle svého, jak se vám to hodilo!“

„To máš pravdu, Honzo. Ale kde bych takové vejce sehnal?“

A žena mu radí: „Poslouchej, muži, až půjde kolem zase ta bába, co nosí tvaroh a vejce na trh, ta ho určitě sežene, bude vědět, co a jak.“

V neděli dopoledne šla bába kolem. Sedlák hned za ní a povídá: „Poslouchejte, babko, když tak sháníte všechno po světě, nevíte, kde by se dalo sehnat kobylí vejce?“ Bába se podivila, ale byla chytrá, tak nedala na sobě nic znát. Říkala si: Panečku, takoví hlupáci! Na nich bych mohla pár zlatých vydělat! Ale nahlas řekla: „Ale jeminánku, já vám kobylí vejce seženu, určitě budete spokojený, sedláku.“ Šla na trh a nechala udělat velké vejce z rozdrcených kostí a se skořápkou jako opravdovou.

Druhý den ho sedlákovi nese. „Co za to vejce chcete, babko?“ „No, koupila jsem ho za tři zlaté. Dejte mi ještě něco od cesty a budu spokojená.“ Sedlák zaplatil, vzal vejce a dal ho pod kobylu.

„Musíme dát pozor, aby kobyla vejce nezalehla a nerozbila je.“ Staral se sedlák. „Honzo, budeš chodit pravidelně vejce kontrolovat.“ Honza chodil do stáje několikrát denně. Když se kobyla zvedla, vejce vzal a podržel, když si lehla, vejce pod ni strčil.

Čas běžel, ale nic nenasvědčovalo, že by se z kobylího vejce mělo vylíhnout hříbě. „To není možné, určitě bude jalové!“ křičel sedlák.

A Honza přišel na nápad: „Víte co, hospodáři? Rozbijeme ho a uvidíme.“

Sedlák souhlasil. „Běž na stráň a pusť to vejce dolů!“ poručil Honzovi.

Tak milý Honza šel, vejce pustil a to se koulelo až dolů, do šípkového keře. A právě tam byl zajíc, a jak ho to ťuklo, vylítl a pelášil do lesa. Honza vykřikl: „Jejda, takové krásné hříbátko! Ale to už bych nedohonil!“

A doma vypravoval: „To jste měl vidět, hospodáři. Jak jsem to vejce pustil, rozmrsklo se a takové hříbátko radostně z něho vyběhlo!“

„A kam utíkalo?“ Ptal se sedlák.

„Rovnou do lesa.“

„To se půjdeme podívat!“ Sebrali se a šli hříbě hledat. Ale kdepak by je našli!

Sedlák se moc rozzlobil, že se Honza hned za hříbátkem nerozběhl a nechytil ho. A tak se Honza sebral a vydal se hříbě hledat. Toulá se po světě a hledá ho.

Autor:Magdalena Málková

Zdroj:.