Pohádka o krávočertovi

Za devatero řekami a devatero horami se nacházel jeden
docela obyčejný les. A v tom lese žila spousta zvířátek. Jistě
mi děti napovíte, jaká zvířátka v tom lese asi bydlela…
Žila tam například liška Ryška, vlk Plk, krteček Čerňáček,
sovička Hlavička a mraveneček Rychlíček. Zvířátka si v lese
žila celkem spokojeně, když jednoho dne se stalo něco
veeelmi neobvyklého. Jako první to objevila sovička Hlavička
a svým houkáním dala všem zvířátkům v lese vědět, že se zde
objevil někdo cizí. Zvířátka se seběhla na mýtince a začala se
mezi sebou dohadovat, kdo to asi může být. Když v tom z
poza křoví na ně vykouklo něco černobílého. Bylo to takové
chlupaté, kulaté a i když se to na ně culilo, zvířátka se rychle
poschovávala, kde se dalo. Tak třeba krteček Čerňáček se
zakopal pod zem, liška Ryška s vlkem Plkem zaběhli za
nejbližší křoví, mraveneček Rychlíček si vlezl pod list a
Sovička Hlavička vylétla na tu nejvyšší větev. A všichni ze
svých úkrytů pozorovali to neznámé zvířátko. A představte si
děti, že tím zvířátkem byla malá panda, panda Fanda. Manda
se s těmi zvířátky z lesa chtěla moc skamarádit, a tak se
dokulila doprostřed mýtinky, kde ještě před chvílí stálo pět 
zvířátek, a volala na všechny strany: „Zvířátka, zvířátka,
nebojte se mne, já jsem jen malá panda, já vám neublížím, já
bych se s vámi chtěla moc a moc kamarádit.“
Jako první vylezl ze svého úkrytu
Rychlíček a zeptal se pandy, kde
se tu tak najednou vzala. Zatímco
se dala panda do vysvětlování,
přicházela postupně všechna
zvířátka k pandě blíž, aby slyšela
její vyprávění o tom, jak utekla z
místní ZOO a že zde hledá
kamarády a útočiště. Zvířátka jí
naslouchala, ale pořád si od ní
nechávala uctivý odstup, protože
nevěděla, co od takové pandy
mohou čekat.
Když vtom, kde se vzal, tu se vzal,
objevil se na mýtině další cizinec.
Rohy to mělo jako kráva, ocas to
mělo jako kráva, kopyta to mělo
jako kráva, ale něco na té krávě
bylo dost podivného. Dělalo to
totiž budliky budkliky bůůůůůů.
Bylo to černé jako uhel a smrdělo
to po síře. A milé děti, představte
si, on to byl samotný Krávočert.
Zvířátka to tak strašně vylekalo, že zůstala stát jako k zemi
přibitá, ani nedutala. Nastalo hrobové ticho, do kterého se
rozlehl mohutný krávočertův hlas: „Já, Krávočert I., jsem se
rozhodl, že z tohoto lesa nadělám paseku! Potřebuji totiž dříví 
pod kotle. Poslední dobou se nám ve zvířecím pekle nějak
přemnožila zlobivá zvířátka, a tak nám už nestačí černé uhlí.“
Jak to zvířátka uslyšela, rozutekla se po celém lese, zalezla si
do svých doupátek a doufala, že k nim to kácení lesa nedorazí.
Panda Fanda ovšem neměla kam jít, a tak se schovávala ve
větvích stromů a pozorovala Krávočerta, co bude dělat.
Krávočert si mezitím z pekla přivolal jednoho docela
malinkatého a jednoho obrovitého čerta, a ti měli všechnu tu
práci s kácením lesa oddřít. Panda si všimla, že ten malý čertík
byl strašlivě nešikovný a to velké čertisko zase přihlouplé. A
když dal Krávočert k něčemu povel, tak to chvíli trvalo, než na
tom ti dva začali dělat a nakonec to stejně zpackali. A tak
Fanda vyskočil před Krávočerta a nabídl se, že mu s tím
kácením pomůže, že má zkušenosti ze zahraničí, a tam že se
les kácí novými moderními metodami bez velké dřiny a
námahy. Jediné, co že prý k tomu potřebuje, je dlouhatánský a
sakramentsky pevný provaz a tři malinkaté kotle, velikosti asi
tak pro stájového pinče. Krávočert byl zvědavý, co za novinky
že se to sem z ciziny dostalo, a také chtěl mít práci rychle
hotovou, a tak pandě ten provaz s těmi kotli dal. Nežli vše
začalo, ztratil se Fanda na chvíli v lese. Když se pak objevil,
dal každému z čertů jeden konec provazu do ruky. Krávočerta
postavil doprostřed mezi ně, hnedka vedle jednoho statného
stromu, odtamtud že na celou tu práci nejlépe uvidí, jen musí
ten provaz co nejpevněji držet, tím bude také celé té práci
velet. „A teď“, zvolal pandík, „teď začnete vy čerti porážet
stromy tím, že začnete pobíhat po lese.“
A jak tak ti čerti po tom lese s tím provazem pobíhali, podařilo
se jim zamotat se do toho provazu tak pěkně, že nebyli
schopní se z něj vymotat. Čerti začali lamentovat, Krávočert
už, už na Mandu začal svolávat pekelné čáry a máry, když v
tom všechna zvířátka z lesa přiběhla Fandovi na pomoc. 
V rukou držela ty tři kotle naplněné vodou a hej rup,
vyšplouchla tu vodu na čerty a dokonce i na samotného
Krávočerta.
No to se ví, že čerti nemůžou vodu ani vidět, a tak se po
takové koupeli pěkně vypařili. Od té doby je v tom lese už
nikdo nikdy neviděl. A co bylo s pandou Fandou? Ta si svým
hrdinským činem v lese získala spoustu kamarádů. Zvířátka na
jeho počest uspořádala velkou lesní slavnost, o které si
zvířátka vyprávějí ještě dnes.