Pohádka o zlobivém medvídkovi, aneb jak si medvídek přestal cucat palec

 

 

Medvědice s malým míšou žili v teplém brlohu

a protože hodně zlobil, klečel často u rohu.

Představte si, že si také ocucával paleček,

na maminku drze mluvil, takový byl chlapeček.

 

Smáli se mu všichni braši, od lesa i od vody,

aby radši, místo palce, olizoval jahody.

"Vy jste ale přece hloupí," plazil jazyk do světa,

upaloval rovnou k lesu, než ho stihla odveta.

 

Seděl v mechu, cucal palec, přitom chytal lelky,

u hlavy mu, zčistajasna, zabzučely včelky.

"Jemináčku," řekl míša, "jak bych si dal s chutí med."

Olízl se, zahnal včely a zavelel: "Čelem vpřed!"

 

Vykračoval pravá, levá, skutálel se po mezi,

s tlapou v puse, můj ty světe, přeskakoval pařezy.

Uviděl za stromem cosi: "To už bude včelí úl!"

Strčil do něj celou tlapku, jakoby se pominul.

 

"To je ale pomyšlení," mlaskal, lízal tlapičky,

nenechal nic, neřád jeden, pro nebohé včeličky.

Lesní víla mávla proutkem, čáry máry kouzlila,

zlobivému medvídkovi stala se věc nemilá.

 

"Krindapána, co se stalo," fňuká, škube za tlapky,

obě se mu přilepily ke knoflíku u čapky.

"To máš za trest, že jsi hloupý, ještě k tomu lakomý,

zachrání tě, brundibáre, pouze tvoje svědomí!"

 

"Styď se," řekla rázně víla a jako když padne stín,

v obláček se rozplynula na poupatech kopretin.

Brumla sedí, smutně hledí na ty svoje tlapičky,

přilepené sladkým medem na okraji čepičky.

 

Seběhli se různí skřeti, hejkalové z temných blat,

začali si, tohle trdlo, pěkně nahlas dobírat.

"Méďo, méďo, popros vílu, ať tě zase odlepí,

slib jí, že už budeš hodný, odkoukáš to od dětí."

 

"Já vím, jak jsem doma zlobil," zalitoval medvídek,

"přesto, že je moje máma nejhodnější z maminek.

Pořád jsem se povaloval, mlsal, cucal palečky.

Už nebudu!" jak přísahal, zvedal prstů konečky.

 

A jak slíbil, padly blesky, zrušily to zakletí,

packy se mu odlepily od knoflíku s perletí.

Umyl si je ve studánce, málem žabky vyplašil,

omluvil se ještě včelkám a pak domů pelášil.

 

Omotal se kolem sukně, objal svoji maminku,

ta mu dala, kde se dalo, tu nejsladší pusinku.

Medvídek pak od té doby všechny tvory měl moc rád,

když nevěříš, utíkej tam, bude i tvůj kamarád.

 

( zdroj: https://www.alenagondekova.cz/pohadka-o-ulepene-tlapce/ )

Autor:Alena Gondeková

Zdroj:https://www.alenagondekova.cz/