Proč se kocour myje po jídle

Jednou zalétl vrabec na selský dvůr a začal tam klovat zrní. 
Poskakoval si po trávě, sbíral zrníčko po zrníčku, a za rohem ho pozoroval hospodářův kocour. A najednou ze všeho dívání hup na vrabce! Lapil ho za křídlo a povídá: 
„To nebude dnes špatná snídaně!“ 
„Ale, ale, pane kocoure!“ zaštěbetal vrabec. „Snad mě nechcete sníst?“ 
„Mám se s Tebou snad mazlit či co?“ prskl kocour a chystal se ukousnout vrabci hlavu. 
„Styďte se přece, pane kocoure!“ zaštěbetal zase vrabec. „Vždyť jste se zapomněl umýt! Copak nevíte, že Váš pán a paní i všichni lidé na světě se nejdřív umyjí a teprve potom jdou snídat?“ 
„To máš pravdu!“ řekl kocour a zdvihl tlapku, aby si pěkně umyl tlamičku. 
Vrabčák se dlouho nerozmýšlel a hop! ..... uskočil, zatřepetal křídly a uletěl. 
Kocour se náramně rozzlobil. 
„No počkej, teď už mě nenapálíš!“ řekl, „ať si to lidé dělají, jak chtějí, ale já budu nejdřív snídat a teprve potom se budu mýt.“ 
A od těch dob se všichni kocouři na světě myjí po jídle.