Prodavač balonků

Kdysi probíhala v jedné vsi slavnost. Všichni obyvatelé odložili práci a každodenní starosti a shromáždili se na hlavním náměstí, kde stály atrakce a stánky se vším možným, co si jen lze představit.

Z těchto lidových veselic měly největší radost děti. Přijel cirkus s klauny a provazochodci, cvičenými zvířaty a krotiteli, kteří je dokázali přimět ke skokům a přemetům. Všemožní prodavači nabízeli dětem pamlsky a hračky, aby utratily peníze, které dostaly od rodičů a kmotrů.

Byl tu také prodavač balonků všech druhů a barev. Balonky byly různé, ale každý z nich představoval nějaké známé či zvláštní zvíře. Velké, malé, neobvyklé – všechny balonky byly originální a žádný se druhému nepodobal. Přesto se na ně jen málo lidí přišlo podívat, a ještě méně lidí si nějaký balonek koupilo.

Prodavač balonků byl však vynikající obchodník. A tak v okamžiku, kdy se všichni bavili a zvědavě po všem pokukovali, udělal něco neobvyklého. Uchopil jeden z nejlepších balonků a pustil jej. Protože byl naplněn lehkým plynem, začal rychle stoupat a zanedlouho se ocitl nad náměstím. Obloha byla jasná a zářící ranní slunce osvěcovalo balonek, který stoupal stále výše, hnán na západ mírným ranním vánkem. První dítě, které jej spatřilo, na něj ukázalo prstem a vykřiklo:

„Podívej, mami, balonek!“

Okamžitě se přidaly další děti. Mezitím však prodavač vypustil další balonek jiné barvy a mnohem větší. Lidé nevěnovali pozornost ničemu jinému než tomu prostému a velkolepému představení, kdy jeden balonek stoupal za druhým vzhůru k nebi.

Na závěr prodavač vypustil další dva balonky těch nejkrásnějších barev, které k sobě byly přivázané. Ihned ho obklopila skupina dětí, které se hlasitě překřikovaly a dožadovaly se na svých rodičích balonků vznášejících se k nebi. Přestože vypustil zdarma některé velmi krásné balonky, lidé stáli i o ty zbývající, a těch bylo mnoho. Prodavač měl totiž skutečně balonky všech druhů, velikostí a barev. Za chvíli se kolem procházely houfy dětí s balonky. Jedno z nich napodobilo to, co vidělo a pustilo balonek na svobodu.

Nedaleko stálo černé dítě, které smutně a se slzami v očích všechno pozorovalo. Zdálo se, jako by se ho zmocnila hluboká úzkost. Prodavač, který byl dobrý člověk, si chlapce všiml, zavolal na něj a nabídl mu balonek. Chlapec zavrtěl hlavou a odmítl balonek přijmout.

„Daruji ti ho, chlapče,“ řekl muž laskavě a naléhal, aby si balonek vzal.

Ale černý chlapec s krátkými kadeřavými vlasy a smutnýma očima znovu gestem nabídku odmítl. Muž se chlapce překvapeně zeptal, co jej rozesmutnilo. A černoušek odpověděl formou otázky:

„Pane, jestliže vypustíte tamten černý balonek, vystoupí stejně vysoko jako ostatní barevné balonky?“

Prodavač všechno rázem pochopil. Uchopil černý balonek, který si dosud nikdo nekoupil, odvázal ho a dal jej chlapci. Řekl:

„Vyzkoušej to sám. Vypusť ho a uvidíš, že tvůj balonek vystoupá stejně jako ostatní.“

Chlapec s úzkostí a zároveň s nadějí vypustil balonek, který dostal. Jeho radost byla nezměrná, když viděl, že jeho balonek hbitě stoupá stejně jako ostatní balonky; začal tančit, tleskat a smát se z čisté radosti a štěstí.

Prodavač se mu podíval do očí, pohladil ho po kadeřavých vlasech a řekl:

„Podívej, chlapče, balonek stoupá vzhůru ne díky barvě nebo tomu, jak vypadá, ale díky tomu, co má uvnitř.“
 

– Snad i já chápu, co znamená „stoupat vzhůru“, vzhledem ke každému člověku nebo k barvě jeho pleti…

– Skutečně věřím, že to, co je potřebné a důležité pro „výstup vzhůru“, se skrývá uvnitř?

– Uvažuji o důstojnosti lidské bytosti bez ohledu na barvu pleti… 

Autor:José Carlos Bermejo

Zdroj:Další příběhy pro uzdravení duše