Psí trh na Budíně

Bylo nebylo ..... tak začíná každá pohádka.
Tenhle zvláštní příběh se udál v Uhrách za časů spravedlivého krále Matyáše.
Matyáš se převlékl jako už tolikrát, aby uviděl nepoznán, jak jeho lid žije a trpí.
Už byl několik dní na cestě po Velké nížině, když uviděl dva sedláky orat. Jeden měl dva hubené volky a namáhavě s nimi oral. Druhý sedlák na vedlejším poli oral se šesti statnými tlustými zvířaty. Bohatý sedlák si vesele hvízdal při práci.
Králi Matyášovi se to nelíbilo, proto šel hned k bohatému sedlákovi:
„Pozdrav pánbůh, hospodáři!“
„Dejžto, pánbůh! Co to tady děláte? Cožpak nevidíte, jak se soused s hubenými volky plahočí?“
„Ovšem, že toho nuzáka vidím,“ smál se bohatý sedlák.
„Když ho vidíte, mohl byste mu alespoň dva Vaše voly půjčit. Ani byste to nepostřehl, že je nemáte, ale jemu by moc pomohli,“ na to Matyáš.“
„Vy máte ale nápady!“ chechtal se bohatý sedlák z plna hrdla, až se za břicho popadal: „Já že bych měl půjčit svoje drahé voly tomu nuzákovi? Jak jsem si je já obstaral , může si je taky koupit. A Vy byste si měl nasadit klobouk, chytáte asi úpal, a proto přicházíte na tak hloupé nápady.“ Víc neřekl a opustil zkoprnělého krále.
„Jen počkej, ty neoblomný sedláku, ještě se budeš divit, pomyslel si milosrdný král, ale neřekl už ani slovo. Šel k chuďasovi a prozradil mu po pozdravu, kdo ve skutečnosti je. Ten padl na kolena, ale Matyáš nechtěl, aby to ostatní také věděli, proto mu zašeptal do ucha:
„Dejte pozor! Jděte domů, poražte oba voly, stáhněte jim kůži, prodejte ji a za peníze nakupte samé psy, kolik dostanete. V neděli ráno je přižeňte do Budína na výroční trh. Zbytek je už moje věc.“ Pak se král rozloučil a odešel do Budína vládnout.
Chudý sedláček udělal vše, jak mu král poradil. V neděli ráno vyrazil se svými psy do Budína. Vesničané se smáli prostoduchému sedláčkovi, ale nejvíce onen bohatý sedlák. Sedláčkovi to ale bylo jedno, věděl, že je Matyáš spravedlivý král.
Po příchodu do Budína se podivovali i tamní trhovci. Křiklouni hned vše zvěstovali králi. Ten se rychle slavnostně přioděl, zavolal své rádce a nechal se doprovodit na trh svými dvořany. V rohu náměstí stál chudý sedláček se psy. Král řekl:
„Podívejte se, vznešení pánové a dámy, tenhle muž přivedl nejlepší psy z celé země do našeho města, buďte tak velkorysí a kupte si je!“ A protože chtěl jít sám příkladem, koupil za dvacet zlatek toho nejzablácenějšího hafana. Rádcové a dvořané znali svého krále, rozuměli mu, rychle následovali jeho příkladu.
Chudý sedláček už nebyl chudý! Dostal za psy tolik peněz, že je sotva mohl unést ve své tašce. Byl nekonečně vděčný králi, ale Matyáš ho nenechal dlouho děkovat a řekl mu:
„Jděte domů a všude vypravujte, jak moc jsou oblíbeni v Budíně vesničtí hafani a jak se Vám s nimi poštěstilo. Šťastný sedláček tak učinil. Běžel do své vsi a všem vypravoval o svém štěstí. Všichni se s ním radovali, jen bohatý soused záviděl. Pomyslel si:
„Chci být ještě bohatší. Když to jde tak jednoduše, udělám to také tak!“ A hned začal všechno prodávat, aby měl co nejvíce peněz na nákup co největšího množství psů. Udržet psí stádo pohromadě mu dalo velkou námahu.
Zcela vyčerpán dorazil se psy na tržiště. Lidé se nad divným prodavačem podivovali. Nechtěl nic prodat, jen čekal na dvořany. Psi působili ale velký rámus a pozdvižení a to se nelíbilo trhovkyním, které zkusily psy vyhnat, ti se začali vzájemně prát. Vznikl tak velký zmatek, až museli přijít biřici. Sedlák jen křičel:
„Uherské panstvo přijde a koupí moje pejsky, mějte jen chvilku strpení!“ Tu ale křikl hajducký kaprál:
„Mlč, hlupáku, jen jednou byl psí trh na Budíně a vícekrát nebude! Kliď se odtud zčerstva! Ať už jsi za branou!“ Za potupného smíchu celého rynku vyhnal pyšného sedláka i s jeho veletuctem hafanů.