Raráš a šetek II. (V Liběnicích)

V Liběnicích v ovčárně zdržoval se taky raráš, ale tu mu říkali šetek. Vypadal jako malý klouček, jenže měl na rukou a na nohou pazourky; a mnoho veselých kousků si tam o něm vypravují. Rád škádlíval psy, kočky a moráky, a taky pacholkům a děvečkám nikdy nic dobrého neudělal, a kde co potají kutili, všecko vyzradil. Proto taky čeládka psí hubu měla na něj, ale bála se jemu co udělat, aby se nepomstil; a taky hospodář ovčák nic nedal na něj dopustit, a to proto, 
že za ten celý čas, co šetek byl v ovčárně, ovce žádná ani nezastonala. 
V zimě sedával šetek obyčejně na kamnech, ohříval se; a když děvečka do světnice přinesla plevy, aby je spařila, vždycky jí z kamen do škopka na ně skočil, říkaje: 
„Šup na plevky!“ Ale jednou zle se opálil. Děvečka přinesla škopek jak obyčejně; ale venku do něho nalila vařící vody a jen povrchu plevami posypala. „Šup na plevky!“ povídá si šetek, a hup! ale v tom okamžení byl zas už venku ze škopka, křičel a svíjel se bolestí a čeládka se smála, až okna řinčely. Ale šetek to děvečce nedaroval. Jednou, když lezla na půdu po žebříce, zapletl ji do něho tak, že jí museli přijít na pomoc, a měli co dělat, aby ji z žebříka zas vypletli! 
V létě spávali ovčákovi čeledínové na půdě. Jednou v noci tam přišel taky šetek, vylezl dopolou žebříka a škádlil psy, co tu pod poklopem leželi na dvoře. Nastrkoval jim jednu nožku po druhé a pokřikoval neustále na ně: 
„Jedna nožka ..... dvě nožky, 
za kterou mě chytíš?“ 
Psi štěkali, mohli se vzteknout. Pacholky potom už mrzelo, že jim nedává pokoje; jeden vstal, vzal otep slámy a na šetka ji hodil i shodil jej tou otepí z žebříku dolů. Psi hned na něj a zle ho přivítali, sotvaže jim vyvázl ze zubů. Pacholek věděl, že ho pomsta nemine, a proto se měl před šetkem na pozoru, zdaleka se mu vyhýbal; ale nic mu to nebylo platné. Jednou pásl u louky na občinách a sedl si na louce za kupku sena. Najednou strhne se mu nad hlavou šumot, a než se vzpamatoval, měl celou kupku sena do vlasů zamotanou. Pacholek dal se do křiku, sekáči se sběhli, ale dělej co dělej, seno mu z vlasů nemohli vyplést: tak mistrně bylo jedno s druhým stočeno. Pacholek si musel dát hlavu dohola ostříhat. A když potom zase na pastvu hnal a přišel na občinách pod planou hrušku, seděl na ní na vršku šetek, strouhal mrkvičku a posmíval se jemu: 
„Holej! ..... holej! ..... holej!“