Raráš a šetek III. V Načeradci

V Načeradci byla jedna šafářka, ta měla taky šetka. A poslouchejte, jak ho dostala. 
Přišel tam jeden člověk a prodával šafáři starou ručnici. Šafář nechtěl ji koupit. „Co bych s ní dělal?“ povídá, „nemám peněz nazbyt.“ 
„Vždyť pak mi za ni nedáte než jen tři grešle,“ domlouval se ten člověk. 
Šetek se prý nikdy jináč neprodává než za tři grešle.
„Nu, když nechcete než tři grešle,“ řekl šafář, „dám Vám za ni třeba víc!“ 
Ale ten člověk víc nevzal. Šafář ručnici koupil a pověsil v komoře na hřebík. V noci se ručnice ztratila a místo ní byl ve dvoře šetek. Líhával na peci za kamny, ale nikdo ho neviděl nežli šafářka a pak jedna děvečka. 
Od té doby, co měli ve dvoře šetka, krávy kupodivu dojily a žádná nezastonala; proto mu taky šafářka přála a každý den misku smetánky jemu dávala. Šetek si tu liboval a všelijaké šibalské kousky prováděl. Jednou ta jistá děvečka míchala na lavici v hrnci Šustku ..... někde říkají taky škubánky. Šetek se posadil vedle ní, a když se děvečka někam ohlídla, sáhl do hrnce pro kousek Šustky a šup do huby! Děvečka to zpozorovala a pleskla ho měchačkou: 
„Táhneš, neplecho! Co mi ty pazoury do hrnce strkáš?“ 
Ale šetek se jí hned za to pomstil. Šafářka ten den ráno přinesla z trhu děvečce nové střevíce a děvečka si je položila na truhlu. Šetek skočil, ty střevíce popadl a na caparty roztrhal. Děvečka dala se do pláče a šla šafářce žalovat. Šafářka přišla, kouká ..... střevíce byly zas celé! 
Pacholci a děvečky nemohli se pro šetka ani hnout, všecko na ně vyzradil. Když se některý přitočil a kus másla si ukrojil nebo nějakou homolku do kapsy vstrčil anebo když děvečka při dojení sobě pod žlab postavila hrneček mléka, hned to věděla šafářka a s nimi se vadila. 
Proto ji taky rozkřičeli, že má šetka v domě, až si to potom už lidi veřejně v celém okolí povídali. Šafářku ty řeči mrzely, a ráda by se byla šetka zase zbavila, ale nevěděla jak; až jí potom kdosi poradil, aby řekli tomu člověku, co jim ho přinesl, a něco mu dali, aby ho zas odtud vybyl. Když pak ten člověk přišel, dal všude ve stavení nasypat mouky a pak začal šetka volat a zaříkávat, aby se odtud vyklidil. Šetek křičel až hrůza, nechtělo se mu, ale musel přec. A bylo vidět stopu jako psí nohy, jak ze světnice přes síň a po schodech nahoru na půdu ťapal až k vikýři. Pak ho šafářka už nikdy nespatřila ve dvoře.