Rumcajs - 15. Jak Rumcajs hospodařil knížepánovi v bažantnici

Monteneráky musel knížepán s ostudou poslat zpátky k dolnímu moři. Po celém Jičíně se říkalo, že jsou drcnutý jelenem, a byli všem k smíchu. 
Knížepán nechal na zámku jen cizího myslivce, který se divně jmenoval: Lamuš. Přes oči nosil Lamuš plátýnko, protože oči nepotřeboval. Měl pušku, co vždycky trefila bez míření. 
Knížepán chtěl zapomenout na ostudu; proto dal sezvat hosty a myslivci Lamušovi poručil: 
„Dojdeš do Řáholce a střelíš tam sedmasedmdesát bažantů, kněžna Majolena je potřebuje na hostinu.“ 
Lamuš šel. Rumcajs mu poslal nejdřív v míru naproti Manku. 
Manka stihla Lamuše ještě v polích. Myslivec má pušku a divné plátýnko přes oči, ale Manka ho směle oslovila: 
„Na ty bažanty do Řáholce nechoď.“ 
„A kdo to poroučí?“ zeptal se Lamuš. 
„Rumcajs to poroučí.“ 
„Toho bych já snadno přestřílel,“ zasmál se Lamuš. 
Manka to tedy zkusila jinak. 
„Viděls už někdy bažanta?“ 
„Jak bych mohl s plátýnkem přes oči?“ zasmál se znova Lamuš. „Ale střelil jsem jich už habaděj.“ 
Manka si Lamuše přidržela za zelený rukáv. 
„A to Ti není líto takové krásy?“ 
„Kdo má oči zavázané, tomu je krása nekrása,“ na to Lamuš. Obešel Manku a jde dál k Řáholci. 
Jenže tam už se staral o bažanty Rumcajs. Seděli po všech stromech na halouzkách. Doslechli se, že na ně jde Lamuš, a měli strach. 
„Nic se nebojte,“ povídá jim Rumcajs. „Vylezu si na dub, a až mlasknu, ten nejkurážnější z Vás se vznese do povětří a poletí kolem toho dubu. Dál se uvidí.“ 
To už ale vystoupil z keřů na paseku myslivec Lamuš. 
Naládoval pušku a pod šátečkem poslouchá, kde se šustne bažanti pírko. 
V tom Rumcajs mlaskl, vznesl se jeden bažant a letí k němu. 
Lamuš zvedl pušku. A stiskl. 
Než broky stačily švihnout bažanta do peří, sáhl si pro něho z dubu Rumcajs a ukryl bažanta bezpečně za kazajku. 
Lamuš zatím čekal dole pod dubem, až střelený pták spadne do trávy. Jenže místo bažanta seskočí ze stromu Rumcajs a sundá myslivci plátýnko z očí. 
Lamuš zamžikal do světla, zadíval se na Rumcajse a povídá: 
„Tak kapitálskýho bažanta jsem ještě jaktěživ nestřelil!“ 
„A co Ty jsi vůbec kdy viděl za tím svým plátýnkem?“ 
povídá mu Rumcajs. „Kdybys chodil bez něho, spíš bys rozeznal Rumcajse od bažanta.“ Sáhl za kazajku. „Pověz mi: co je tohle za ptáka?“ 
„Což o to, krásný pták to je,“ povídá Lamuš, „ale já ho neznám.“ 
„Nepoznáš bažanta?“ řekl Rumcajs. 
Lamuš zbledl; a to je pro myslivce horší, než když hanbou zčervená. Dívá se na bažanta jako očarovaný. 
„Tak tohle já střílel? Na něco takového já už nikdy flintu pro knížepána nezvednu!“ 
Podal pušku Rumcajsovi. Ten ji zmáčkl velikou rumcajsí silou. A z flinty je rázem píšťala. Rumcajs podal píšťalu Lamušovi a vytřásl z vousů včely. 
„Teď si sedni na pařez a napaseš mi včely.“ 
Lamuš tam sedí na pařezu, vyhrává na píšťalu a pase včely v knížepanské bažantnici. 
Když se to dověděl knížepán, přihnal se do lesa a zeptal se Lamuše po francouzsku, kde jsou střelení bažanti pro hosty. Lamuš na to neřekl nic, ale zahrál na píšťalu, ostře jako z jehel. A včely rovnou na knížepána. 
Žihadel do něho nasypaly kopu ..... v Jičíně se říkalo, že zedník musel z obou stran brány ubrat po sloupku cihel, aby knížepán mohl vůbec do zámku. 
Taky kněžna Majolena se vztekala, když hosti místo bažantů museli polykat hovězí. Skončila hostinu a řekla knížepánovi: 
„Ten Váš Rumcajs mě náramně dopaluje. Když jste to nedokázal Vy, vymyslím na něho něco sama.“ 
A kněžna si sedla do tmavého pokoje a dlouho tam seděla.